Spojuje je kritika Donalda Trumpa, úsilí snížit závislost svých zemí na USA i Číně, ale i chuť spolupracovat. Když proto brazilský prezident Lula da Silva navštívil tento týden německého kancléře Friedricha Merze, bylo znát, že si v mnohém rozumějí.
Pro Německo i celou Evropu představuje Brazílie potenciálně zajímavého partnera díky zásobám minerálů vzácných zemin, které se používají pro výrobu chytrých telefonů, datových center nebo specializovaného armádního vybavení. Největší jihoamerická země zase potřebuje evropské technologie pro těžbu těchto minerálů.
O výsadní přístup k nim usilují přirozeně i Spojené státy, Evropská unie ale doufá, že by mohla cestu na jejich využití získat v rámci obchodní dohody mezi Evropskou unií a Jihoamerickým sdružením volného obchodu (MERCOSUR). Ta byla podepsána a má začít provizorně platit od 1. května tohoto roku, už před ratifikací ze strany evropských států. Během 15 let má především odstranit drtivou většinu cel, ale také by měla podpořit investice do ekologicky šetrného a udržitelného procesu těžby a zpracování kritických nerostů právě v Brazílii a dále také v Argentině.
Dekarbonizace
Lula da Silva v Německu zdůraznil úspěchy své země při zpomalení odlesňování Amazonie a zopakoval závazek tento proces do roku 2030 úplně zastavit. S Evropou by rád spolupracoval na čistším průmyslu s co nejnižší produkcí skleníkových plynů, a to především dovozem biopaliv, které podle Luly dokáže jeho země vyrábět udržitelně.
Doufá proto v odstranění evropských překážek, které nyní s cílem zajistit jejich udržitelnou produkci dovoz biopaliv komplikují. Brazílie se pravděpodobně snaží vyjednat usnadnění certifikačního procesu pro biopaliva z vlastní produkce. Ukazuje se tak, že odmítání zelených technologií a návrat k fosilním palivům, jak po tom volá část evropské veřejnosti i politické reprezentace, by Evropě nemusel tak úplně prospět. Země jako Brazílie mají zájem na spolupráci právě v této oblasti.
Nová geopolitická realita
Merz s Lulou ale jednali i o obraně, kvantových počítačích a umělé inteligenci. Jednodušší by měla být spolupráce zbrojařských firem a transfer německých technologií. Brazílie podle Luly nechce být jen dodavatelem surovin a Německo je ochotno se o své know-how výměnou za přístup k surovinám podělit.
Kancléř Merz také výslovně řekl, že současný objem vzájemného obchodu, který byl v roce 2024 asi 20 miliard EUR, je vzhledem k velikosti brazilské ekonomiky příliš malý. Objem vzájemné obchodní výměny by chtěl v příštích letech zdvojnásobit. Konkrétní opatření ale nezmínil.
Spolupráce s Brazílií má podle jeho slov naplnit tzv. strategii spolupráce středních velmocí, tedy snahu středně velkých zemí zbavit se závislosti na nejsilnějších státech světa, především na Číně a USA.
O tom mluví i kanadský premiér Mark Carney. Německo i celá EU se rozhlížejí, kdo zastoupí obchod se Spojenými státy a obavy vzbuzuje i závislost na Číně. Konkrétně v případě Německa je Říše středu největším obchodním partnerem Brazílie zase hledá způsob, jak svoji závislost na asijské velmoci snížit a zároveň ji nevyměnit za závislost na USA. Pojí je tak poměrně silný společný zájem.
Svět, kde platí dohody
To, že jde o víc, než jen zvýšení objemu vzájemného obchodu a spolupráci v některých průmyslových odvětvích, naznačuje i pasáž z Merzova projevu při společném vystoupení před novináři.
Německý kancléř prohlásil, že „těsné vazby mezi našimi dvěma zeměmi jsou důležitější než kdy jindy ve chvíli, kdy se svět tak podstatně mění. Sdílíme zájem na udržení mezinárodního pořádku, v němž se lze spolehnout na dohody a smlouvy a v němž jsme schopni spolupracovat na řešení globálních problémů.“
Tato pasáž byla zjevně o Trumpovi, aniž by ho Merz zmínil. Trump svou agresivní a nahodilou celní politikou proměnil mezinárodní obchod. Také jako prezident zrušil účast Spojených států třeba na dohodě o íránském jaderném programu, nebo o boji proti změně klimatu.
Německý kancléř dává opakovaně najevo, že se nelze spoléhat na to, že Trump v roce 2029 odejde a všechno bude zase jako před ním. Tuto naději část Evropy naivně chovala po volbách v roce 2020, které Trump prohrál. Jeho druhé funkční období je varováním, které už by bylo extrémně nebezpečné nevyslyšet.
Merzova politika by tak zasloužila i podporu Česka a Slovenska. Slovenský premiér Fico ale prohlašuje, že udělá vše pro obnovení vztahů s Ruskem, až skončí válka na Ukrajině. V září loňského roku při návštěvě Pekingu pak snil o prohloubení energetické spolupráce s Moskvou. Nová česká vláda zase vyhlašuje konec hodnotové zahraniční politiky, protože prý překáží českým podnikatelům v Číně. Zkrátka řečeno, naše dvě země se bohužel místo zapojení do snah Německa chtějí obracet k Moskvě a Pekingu.
