Mark Carney vystřídal v úřadu premiéra svého čím dál nepopulárnějšího straníka Justina Trudeaua teprve v březnu loňského roku. O měsíc později dovedl svou stranu k vítězství v parlamentních volbách a od té doby díky úspěchům ve třech doplňujících volbách a pěti přeběhlíkům z Konzervativní strany svou pozici ještě posílil.
V kanadském parlamentu tak mají liberálové nyní těsnou většinu a nemusí se spoléhat na podporu menších stran jako jsou Nová demokratická strana, Strana zelených a nebo frankofonní Quebecký blok.
Premiér Carney proto mohl tento týden před spolustraníky oprávněně konstatovat, že voliči jeho programu věří a podporují ho. Za tento úspěch nicméně vděčí především Donaldu Trumpovi. Právě díky jeho poznámkám o připojení Kanady k USA a agresivním clům na kanadské zboží se Carneymu podařilo pasovat set pozice obránce Kanady.
Konec konců i v Česku a na Slovensku se řešil jeho projev na ekonomickém fóru v Davosu, v němž přímo prohlásil, že éra Ameriky jakožto benevolentního hegemona skončila. Od kanadského premiéra jde ale víc než jen o rétoriku.
Americké zbraně
O víkendu proběhl sjezd liberální strany, na kterém Carney svou politiku popsal v ostrém kontrastu k politice současné americké administrativy. To by ovšem za normálních okolností nemuselo ničemu vadit. Před Trumpem Spojené státy neřešily, jakou mají jejich spojenci imigrační nebo daňovou politiku.
Carney ale ohlásil změny, které mohou poznamenat vztahy s USA dlouhodobě. Premiér prohlásil, že „končí doba, kdy kanadské ozbrojené síly posílaly 70 centů z každého dolaru Spojeným státům americkým.“ Publikum ho odměnilo nadšeným aplausem.
Kanada kupuje velkou většinu své výzbroje a vojenského vybavení od Ameriky. Už v minulosti se spekulovalo, že by mohla snížit počet objednaných amerických strojů F-35 a svou leteckou flotilu doplnit místo toho švédským strojem JAS 39 Gripen E. Americká strana na to reagovala podrážděně až agresivně.
V lednu tohoto roku dokonce americký velvyslanec v Kanadě Peter Hoekstra řekl, že v takovém případě by vzdušný prostor nad Kanadou střežilo americké letectvo, ať by se to Kanaďanům líbilo, nebo ne.
Carneyho projev je ale potvrzením, že to Ottawa s větší nezávislostí na Washingtonu myslí vážně. Jenže spolupráce v oblasti zbrojního průmyslu se buduje dlouhou dobu a pokud k tomu není velice dobrý důvod, snaží se vlády dodavatele neměnit. Pokud tedy Amerika o kanadský trh přijde, pak na dobu dalece přesahující Trumpův mandát.
Čínský obchod
Navíc ztrátu důvěry, která kanadskou změnu kurzu způsobila, půjde jen těžko napravit. Carney nepatří k těm, kteří věří, že Trumpa lze nějak uchlácholit lichotkami, nebo že lze jeho vládnutí prostě přečkat a doufat v rozumnější nástupce. Washington už není spolehlivým spojencem a Kanada pod Carneyho vedením se podle toho skutečně chová.
Ke krokům, které mají zvýšit nezávislost země na jižním sousedovi, patří i uzavření obchodní dohody s Čínou. To Trump silně kritizoval a svým klasickým od reality odtrženým slovníkem Kanaďanům vyhrožoval, že jim Číňané zakáží lední hokej.
Peking se snaží využít Trumpových cel a stavět se do role spolehlivějšího a předvídatelného obchodního partnera. Jenže Čína je pořád nedemokratickou zemí, jejímž cílem rozhodně není bránit mezinárodní řád a volný obchod, hodnoty tak důležité pro Kanadu i Evropu. Obchodní spolupráce Číny s Kanadou tak určitě není důvod k radosti.
Trump ovšem svými výhrůžkami o připojení Kanady nedává Carneymu jinou možnost, než hledat jiné partnery. Utěšovat se tím, že to Trump nemyslí úplně vážně, v kontextu jeho chování nelze. Nedávno zopakoval slova o připojení Grónska a to, že mu ho Dánsko odmítlo prodat, označil za důkaz selhání NATO.
Spolupráce EU s Kanadou
Pro Evropu představuje Kanada přirozeného partnera a spojence ve světě, kde Spojené státy přestávají plnit roli, kterou plnily od konce druhé světové války. Kanadské úsilí o strategickou nezávislost tak pro nás znamená velkou příležitost.
Evropská unie je pro Kanadu druhým největším obchodním partnerem a obchodní spolupráce se díky oboustrannému zájmu dále rozšiřuje. Přispět by k ní měla třeba i nová dohoda o digitálních službách, která má usnadnit třeba využívání elektronických smluv nebo online plateb.
Kanada je ale pro Evropu krom příležitosti také důležitým příkladem, jak odložit iluze, že je možné se s Trumpem dohodnout. V době, kdy s napětím čekáme, zda Trump na červencovém summitu NATO v Ankaře ohlásí konec Severoatlantické aliance, je to jasnější než kdy dřív.
Článek pět, který definuje kolektivní obranu, už totiž americký prezident zpochybnil před rokem a je čím dál zjevnější, že jen hledá záminky k americkému vystoupení z obranné aliance.
Kanada samozřejmě nemůže nahradit Spojené státy v roli hlavního evropského spojence. Velikostí ekonomiky ani vojenskou silou se samozřejmě USA nemůže rovnat.
Jenže Carney má pravdu, že spojenectví s Washingtonem končí tak jako tak. A je možná na čase přemýšlet, co dál.
