Neverím

Tahle epizoda je poslední. O koncích, i o tom jednom, který čeká všechny. Proč se bojíme smrti? A je to opravdu konec?

A jsme si jistí, že ji má člověk? Možná jsme jen velmi složité stroje. Proč ateistku zajímá duše?

Politici rozdávají ženám květiny, kněží zase prohlašují církev za matku. Mluvit o ženách ale není totéž co dát jim hlas.

Jak kněží mohou mluvit o manželství, když o něm vůbec nic nevědí? A jak o celibátu mohou mluvit lidé posedlí sexem?

Proč potřebujeme novináře v době sociálních sítí? Může pravda škodit?

Olympiáda jako svátek sportu i festival marnotratnosti. Potřebujeme stále větší hry, abychom věřili, že svět funguje?

Když se víra a věda nemusí bát jedna druhé. Věda se ptá „jak“ a víra „proč“.

Dělat příliš mnoho může být stejně prázdné jako nedělat nic.

Nikdy neotevřeš nové, dokud neuzavřeš staré. Ateistka a kněz debatují o fenoménu času.

Kdekdo o ní mluví, ale málokdo ji unese. Jednota. Co znamená a proč se tak snadno mění v útlak a násilí? Jednota bolí.