Vyzvánění zvonů, hromady květin, svíčky. Od chvíle, kdy ve čtvrtek odpoledne oznámila norská královská rodina, že je zdravotní stav krále Haralda V. vážný a je třeba připravit se na nejhorší, vycházejí Norové do ulic a dávají najevo blízkost pozůstalým i svůj zármutek.
A ten je opravdový. Harald V. vládl dlouhých 35 let, a byl tak v době poznamenané mnoha zvraty a výzvami symbolem stability. Především byl ale pro svou lidovost, humor a pevný charakter výjimečně populární. A to i ve chvílích, kdy obliba královského rodu kvůli řadě skandálů prudce klesala.
Jak vystihl ve včerejším televizním zpravodajství komentátor Harald Stanghelle: „Král Harald V. bývá označován za ‚dědečka národa‘ a je to víc než metafora. Není jen ‚Folkekonge‘ – lidový král. Stal se skutečným panovníkem všech.“
Místo Haralda V. Haakon VIII.
Král byl 17. srpna přijat do Národní nemocnice v Oslu kvůli hemolytické anémii, tedy formě rozpadu červených krvinek. Jeho stav se nepodařilo zvrátit navzdory intenzivní léčbě. Zemřel v přítomnosti členů své rodiny, kteří se u jeho lůžka nepřetržitě střídali.
Norští vládní představitelé zrušili plánovaný program i zahraniční cesty a v nadcházejících hodinách kabinet zasedne v kanceláři premiéra. Poté se setká v královském paláci v Oslu s novým panovníkem, který ze své funkce předsedá každotýdenním zasedáním ministrů a svým podpisem stvrzuje všechny důležité úkony.
Je také formální hlavou národní Norské církve. Jinak je ale jeho role spíše symbolická.
Po Haraldu V. se trůnu ujímá jeho syn Haakon (53). Stane se králem Haakonem VIII.
Postavení korunní princezny a regentky (tedy povinnost převzít vládu pro případ, že ji král nebude moci dočasně vykonávat) přechází na Haakonovu prvorozenou dceru, dvaadvacetiletou Ingrid Alexandru.
Norsko jsme my
Harald V. nastoupil na norský trůn v roce 1991, aktuálně byl nejstarší hlavou státu v Evropě.
O jeho éře se mluví jako o období úspěšného přechodu od tradiční monarchie k demokratickému, lidovému státu. Často se připomíná jeho výrok: „Norsko jste vy. Norsko jsme my,“ který pronesl v září 2016 na slavnosti k 25. výročí nástupu na trůn. Explicitně jím vyjádřil, že vidí Norsko jako zemi otevřenou všem, bez rozdílu víry, etnicity nebo sexuální orientace.
Jako první norský panovník se omluvil Sámům za historickou diskriminaci ze strany Norů, a to v roce 1997 přímo na zasedání sámského parlamentu.
Imponovala také jeho sportovní kariéra. Až do seniorského věku se věnoval závodně jachtingu, dříve dokonce reprezentoval Norsko na olympijských hrách. Na LOH v Tokiu v roce 1964 byl na zahajovacím ceremoniálu vlajkonošem norské výpravy. Ještě v roce 2005 získal zlato na evropském šampionátu ve Švédsku.
Především se ale snažil přiblížit monarchii lidem. Zpřístupnil například královské rezidence veřejnosti, akceptoval také sňatky svých dětí – kromě syna Haakona má dceru Märthu Louise (54) – s neurozenými partnery. A sám se roku 1968 oženil s ženou z lidu Sonjou Haraldsen, navzdory tehdejším pravidlům a nelibosti politiků.
Haraldovo charisma sjednotitele a „otce“ národa obstálo zvláště v okamžicích celospolečenských otřesů, jakým byl teroristický útok v Oslu a na ostrově Utøya v roce 2011, při kterém zahynulo osm desítek zvláště mladých lidí.
Ve stínu skandálů
Osobní obliba Haralda V. přetrvala navzdory skandálům, kterým královská rodina nyní čelí.
Počátkem roku vyšlo najevo, že manželka prince Haakona, korunní princezna Mette-Marit udržovala v minulosti čilý přátelský kontakt s americkým milionářem a sexuálním delikventem Jeffreyem Epsteinem.
Princezna se poté omluvila a přiznala „špatný úsudek“. V rozhovoru pro celostátní televizi dodala, že si přeje, aby se s Epsteinem nikdy nesetkala.
Následoval soud s Mariusem Borgem Høibym, synem Mette-Marit z jejího prvního vztahu před sňatkem s princem Haakonem. Za dva případy znásilnění byl Marius (zatím nepravomocně) odsouzen ke čtyřem letům vězení. Dva dny na to podstoupila třiapadesátiletá princezna kvůli onemocnění plicní fibrózou transplantaci plic. Nyní se zotavuje a čeká ji dlouhá rehabilitace a ústup z veřejného života.
Renomé v rukou princezny
Výraznější role tak velmi pravděpodobně připadne právě dceři nového krále princezně Ingrid Alexandře. Nová korunní princezna se své role ujímá s velkým osobním kreditem a komentátoři si od ní slibují napravení pošramocené pověsti královské rodiny.
„Je charismatická, chytrá a umí navazovat kontakt s lidmi,“ řekl pro The Times historik norské monarchie Trond Norén Isaksen.
Pohledná princezna není spojena s žádným skandálem. Studuje mezinárodní vztahy na univerzitě v australském Sydney, má už také za sebou povinnou vojenskou službu, a to za polárním kruhem, kde sloužila jako střelkyně u ženijního praporu. Pracovala i jako asistentka pedagoga na základní škole.
Král Harald V. zanechal stopu také v Česku a na Slovensku. Českou republiku s chotí Sonjou navštívil v březnu 1997. Doma v Oslu zase přijal hned v roce 1991 tehdejšího československého prezidenta Václava Havla, v roce 2004 pak i tehdejšího českého premiéra Václava Klause.
Na Slovensku jej roku 2010 hostil tehdejší prezident Ivan Gašparovič.
„Po více než tři desetiletí projevoval Harald V. neochvějnou víru v norský lid. Pomohl nám vidět to nejlepší v sobě – a jeden v druhém,“ uvedl v kondolenci norský premiér Jonas Gahr Støre. Je na nové generaci norských monarchů, jak s tímto cenným vkladem naloží.
