„Žádáme, aby USA přestaly pohrdat naší zemí. Nechceme být Američané, nechceme být Dánové, chceme být Gróňané,“ prohlásili lídři grónských politických stran v čele s premiérem grónské samosprávy Jens-Frederikem Nielsenem. „Grónsko patří grónskému lidu. A jen grónský lid musí rozhodnout o jeho budoucnosti.“
Spojené státy v posledních dvou týdnech zvýšily nátlak, aby Grónsko – částečně autonomní součást Dánského království – získaly do svého držení. Trumpova administrativa se netají tím, že je ochotná i k vojenské akci. Urgentně svolaná jednání mezi Grónskem, Dánskem a USA zatím nepřinesla uspokojivý výsledek. Několik evropských států vyslalo do Grónska jednotky. Dánsko patří stejně jako USA k zakládajícím členům NATO, a v případě ozbrojeného zásahu je proto v ohrožení i samotná další existence aliance.
Raději s Dány než s USA
„Není příjemné mít 56 000 obyvatel a čelit hrozbám od takového giganta, jako jsou USA,“ poznamenal pro BBC Masaana Egede, šéfredaktor grónského listu Sermitsiaq. „Gróňané jsou z toho nervózní, protože tohle nebereme na lehkou váhu.“
Zatímco donedávna zaznívaly v Grónsku poměrně silné hlasy žádající větší nezávislost na Dánsku, pocit ohrožení ze strany Spojených států dle čerstvých průzkumů převážil.
Gróňané v těchto dnech dokonce manifestují v ulicích, kde v pochodech vlají červeno-bílé grónské vlajky, symbolizující sluneční kotouč nad polárním ledovcem a svými barvami právě také sounáležitost s Dánskem. K Dánskému království se důrazně přihlásila i grónská vláda.
Do pozadí tak ustoupil třeba i nedávný skandál s odhalením nedobrovolných sterilizací grónských žen v 60. a 70. letech 20. století, za které se loni na podzim Gróňankám přijela za dánskou vládu osobně omluvit dánská premiérka Mette Frederiksen.
Trump svůj zájem vysvětluje strategickou polohou ostrova. Té si už ve středověku byli vědomi vikingové, v moderních dějinách pak nacistické Německo i sami Američané, kteří ostrov obsadili v dubnu 1941. Při poválečném vypořádání podepsali s Dány stále platnou smlouvu, podle které mají bezpečnost Grónska na starost.
Otcové zakladatelé z Moravy
Ostrov v běhu dějin nezůstal ani stranou zájmu církví. Jakkoli se dnes drtivá většina (až 90 %) obyvatel hlásí k národní luteránské církvi, ruiny středověké katedrály Garðar v jihogrónském Igaliku – cenná památka UNESCO – jsou pozůstatkem katolického života. Na pozdější protestantské misii se podíleli Moravští bratři z Herrnhutu (Ochranova) – mezi nimi Matouš Stach z Novojičínska. Ve 30. letech 18. století s dalšími Moravany založil v Grónsku misii Nový Ochranov, která je dnes součástí Nuuku.
Po staletích protestantské dominance byla v roce 1953 v Grónsku opět povolena i jiná vyznání. A tak tu v současnosti funguje i malá katolická komunita. Má přibližně 1300 věřících, z toho pět set v Nuuku. Zde také stojí jediný katolický kostel a už jméno zdejšího faráře Tomaže Majcena (rodáka ze slovinské Ptuje) naznačuje, že jde o komunitu mezinárodní.
Pracovité Filipínky
„Většina mých farníků jsou migranti, kteří přišli do Grónska za prací,“ vysvětluje pro Téma.21 Tomaž Majcen. Málo zalidněné Grónsko potřebuje pracovníky v oblastech, jako je zpracování ryb, zdravotnictví, služby a také práce v domácnosti. „Lidé z naší farnosti tak pocházejí z Filipín, Polska, dalších evropských zemí, Afriky a různých částí Asie. Malá část jsou také etničtí Gróňané – někteří díky sňatku, jiní díky osobní cestě víry. Tato rozmanitost ovlivňuje vše, co děláme. Lidé se navzájem podporují, zejména proto, že mnozí žijí daleko od svých domovských zemí,“ dodává farář.
Platí to i pro vztahy s luteránskými sousedy. „V každodenním životě, zejména v Nuuku, se lidé znají osobně. Zdravíme se, povídáme si a někdy sdílíme obavy týkající se třeba sociálních otázek. V Grónsku nejsou spolupráce a vzájemný respekt jen hezkými myšlenkami – jsou nezbytné pro dobré soužití,“ zdůrazňuje Majcen.
Ne bojovná gesta, ale tiché obavy
Gróňany popisuje jako zdrženlivé a přemýšlivé lidi, hluboce ovlivněné přírodou, drsným podnebím i specifickou historií. „Mnoho Gróňanů má silný vztah k rodině, tradicím a zemi. Získat si jejich důvěru vyžaduje čas, ale jakmile se vztah prohloubí, jsou upřímní a vřelí. Cení si míru, stability a toho, když jim někdo projeví respekt,“ vypočítává farář.
Proto i na současnou vyhrocenou situaci reagují místní nikoliv bojovnými gesty nebo hlučnými protesty, ale spíše „tichou obavou z budoucnosti“, vystihuje Majcen. S požadavky USA většina Gróňanů nesouhlasí. „Mnoho lidí je tu opatrných vůči velkým mezinárodním strukturám. Dávají přednost tomu, aby rozhodnutí byla přijímána na místní úrovni,“ pokračuje kněz.
Premiér Nielsen po neúspěchu jednání ve Washingtonu shrnul: „Grónsko není na prodej. Grónsko nechce být vlastnictvím USA. Grónsko nechce být řízeno z USA. Grónsko nechce být součástí USA. Zásadní je, abychom se drželi aliancí, které nás chrání.“ V zemi, kde je spolupráce nutným předpokladem přežití, je to dvojnásob důležité.
