Spojenectví dvou zemí, které dělí nejdelší nestřežená pozemní hranice na světě, je v troskách. Posledním dokladem je konec jednání o obchodní dohodě. Donald Trump totiž předchozí smlouvu USMCA (uzavřenou během jeho prvního mandátu) po návratu do funkce označil za nevýhodnou pro USA. Následně také začal Kanadě vyhrožovat připojením k USA.
Navzdory pozitivním signálům v posledním týdnu jednání odjeli nakonec kanadští vyjednávači z USA s prázdnou. Premiér Mark Carney je odvolal zpátky domů s tím, že dohoda se Spojenými státy není možná.
Obě strany se obviňují z toho, že za krach mohou požadavky druhé země, s nimiž přišla na poslední chvíli.
V pátek 21. srpna proto Washington zavedl cla na kanadské zboží dovážené do USA. Ta postihnou ovšem jen pět procent objemu kanadského vývozu do Spojených států.
O čtyři dny později pak kanadská vláda představila odvetná cla, která se vztahují na americké zboží mířící na sever ve zhruba stejné hodnotě. Podstatnější než fakt, že poplatky se budou platit jen za zanedbatelnou část vzájemného obchodu, je způsob, jakým vyjednávání skončila.
Kanada není na prodej
Možná největším problémem pro Ottawu byl podle Carneyho fakt, že Washington chtěl v rámci bilaterální dohody omezovat možnost uzavírat obchodní smlouvy s dalšími zeměmi. Detaily zveřejněny nebyly, ale Donald Trump Kanadě hrozil clem ve výši sto procent, když země v lednu tohoto roku podepsala obchodní dohodu s Čínou.
Pokud by měla smlouva s USA omezit svobodu Kanady jednat s ostatními zeměmi, nelze se divit, že něco takového premiér musel odmítnout. Carneymu je jasné, že obchodní válka s největším obchodním partnerem Kanady bude bolet. Vsází ale na to, že ekonomické těžkosti lidé spíš snesou, protože konflikt s Trumpem vnímají jako daleko víc než jen spor o vzájemný obchod.
Americký prezident totiž ve svém druhém funkčním období vystupňoval rétoriku označující Kanadu za 51. stát USA. Otevřeně mluví o možnosti spojení obou zemí. Na sklonku minulého roku tím pomohl Liberální straně současného premiéra setrvat u moci.
Dovedl si znepřátelit výrazného pravicového politika a premiéra provincie Ontario Douga Forda. Ten teď otevřeně říká, že se nemůže dočkat, jak se bude Trump kroutit, až Kanada zavede příplatky za elektřinu dodávanou do USA. V pondělí si s americkým prezidentem vyměnil řadu invektiv. Mimo jiné ho označil za diktátora a řekl, že mu může políbit zadnici.
Separatismus na ústupu
Trumpovi se podařilo Kanaďany sjednotit. Doug Ford vyjadřuje Marku Carneymu plnou podporu, i když za normálních okolností by ho nejspíš kritizoval. Americký prezident v roli společného nepřítele ale nesjednocuje jen politické protivníky.
Američané se podle některých zpráv snažili podpořit separatistické hnutí v Albertě. Tato provincie bohatne z těžby tzv. ropných písků. Mnozí její obyvatelé mají pocit, že federální ekologické regulace tamnímu průmyslu škodí a Spojené státy jsou největším odběratelem tamní ropy.
V Albertě se má 19. října konat nezávazné referendum, které by provinční vládu vyzvalo k zahájení procesu odtržení od zbytku Kanady. Podle průzkumů ale podpora takového kroku klesla pod 20 %. Není pochyb o tom, že Trump a jeho slova jsou hlavním faktorem tohoto propadu.
Frankofonní separatistická strana Parti Québécois mezitím ohlásila, že v případě vítězství neuspořádá další referendum o nezávislosti Québécu. S takovým krokem se zavázala počkat, až Donald Trump odejde z funkce.
Příležitost pro EU
Mark Carney se zjevně rozhodl v praxi uplatnit to, co nastínil ve svém projevu na ekonomickém fóru v Davosu. Předestřel tam vizi spolupráce velmocí střední velikosti v novém světě, kde se Rusko, Čína a nově i Spojené státy chovají jako predátoři. O jeho snaze omezit výrazně závislost na USA jsme už psali.
V úterý 25. srpna kanadský premiér řekl, že tento podzim bude jednat s Evropskou unií o prohloubení nejen obchodní, ale i bezpečnostní spolupráce. Kanada tak nebude jen čekat, jestli v příštích prezidentských volbách v USA v roce 2028 vyhraje někdo z jejího pohledu rozumnější. Stojí o spolupráci s předvídatelným partnerem, kterého pro ni v současnosti EU představuje.
Carney zdůraznil právě předvídatelnost Kanady a EU a jejich dodržování pravidel jako jedno z hlavních lákadel pro ostatní státy. Evropa by po zkušenostech s Trumpovou obsesí Grónskem měla příležitosti navázat bližší vztahy s Kanadou využít.
Jedna věc jsou totiž Trumpovy v podstatě rozumné požadavky na vyšší výdaje na obranu. Dokonce i jeho celní válka s EU, která dává podstatně menší smysl, se dá vydržet v zájmu zachování důležitého spojenectví. Hrozby použitím síly a útoky na nezávislost a integritu spojeneckých zemí jsou ale naprosto jednoznačným varováním, které je slyšet stejně v Kanadě i v Evropě.
