V pátek ohlásil americký prezident, že se mu podařilo dojednat odzbrojení teroristické organizace Hamás. Správu nad Gazou by měla převzít technokratická palestinská vláda a bezpečnost pak zajistí mnohonárodnostní ozbrojené síly. Izrael se podle podmínek má stáhnout z celého území Gazy.
Donald Trump označil dohodu za první krok k rekonstrukci Gazy, který zároveň poskytne Izraeli nezbytnou bezpečnost, aby mohly skončit vojenské operace. Dodal, že nikdo nevěřil, že je něco takového možné.
Faktem je, že kdyby se to podařilo, byla by to naprosto přelomová událost. Zároveň je ale stále na místě velká obezřetnost. První sporné body se totiž objevily vzápětí po zveřejnění dohody.
Mise s mandátem OSN
Zřízení zabezpečovací a stabilizační mnohonárodnostní vojenské jednotky v Gaze autorizovala rezoluce Rady bezpečnosti OSN už v listopadu minulého roku. Mělo jít o součást druhé fáze Trumpova mírového plánu. V lednu pak šéf Bílého domu ohlásil vznik Rady míru, pro níž mělo být řešení situace v Hamásem spravované enklávě prvním úkolem.
Už tehdy zněla z Washingtonu slova plná optimismu. Přesto ani po tři čtvrtě roce pořád neskončila ani první fáze, kterou je zastavení palby. Příměří, které v Gaze panuje, je daleko spíše pokračováním bojů s nižší intenzitou než před tím, ale rozhodně nejde o jejich zastavení.
Existuje bohužel jen málo důvodů, proč by tentokrát mělo americké úsilí dopadnout jinak. Naopak je celá řada faktorů, která mluví jednoznačně proti.
Ďábel v detailu a posloupnosti
Hamás aktuální dohodu obratem potvrdil. Už to samo o sobě by se dalo považovat za důležitý posun. Doposud na žádné konkrétní návrhy ohledně svého odzbrojení nepřistoupil. Jenže tento principiální průlom se jeví ve světle překážek jako přinejlepším symbolické vítězství.
Odevzdání zbraní je totiž podmíněno úplným zastavením palby a především stažením izraelských ozbrojených sil za tzv. Žlutou linii. To je sice v souladu s dohodou o příměří z loňského října, zároveň je to ale pro Izrael nepřijatelná podmínka. Tel Aviv totiž odmítá jakékoliv stahování, dokud nedojde k odzbrojení. To zopakoval mluvčí premiéra Netanjahua Doron Spielman.
V Izraeli se navíc blíží volby a možná mírová dohoda se stává prostředkem v kampani. Třeba současný ministr bezpečnosti Ben Gvir říká, že Izrael má pokračovat v zabíjení členů Hamásu a „podpoře vystěhování“ Palestinců z Gazy.
To je ale v rozporu jak s dohodou z loňského října, tak s deklarovaným cílem Trumpovy Rady míru. Je tedy docela možné, že i kdyby se podařilo vyřešit, jestli se dřív stáhne Izrael nebo odzbrojí Hamás, v Izraeli do voleb nebude možné jakoukoliv dohodu přijmout.
Odzbrojení neodzbrojení
Ani ne den po zveřejnění informací o dohodě navíc Hamás udělal otočku. Souhlasil prý s odevzdáním jen těch zbraní, které jsou schopné zasáhnout území Izraele. Ruční palné zbraně a krátké policejní zbraně si chce ponechat. To byl podle zprávy deníku NY Times jeden z pracovních návrhů z letošního února.
Pokud by to ale byla pravda, zpochybňovalo by to celou návaznou bezpečnostní architekturu. I kdyby dokázal Trump přesvědčit Izraelce, že je ruční zbraně v rukou Hamásu neohrožují, jen těžko si představit, jak bude v takových podmínkách fungovat na Hamásu nezávislá palestinská vláda. Mnohonárodnostní bezpečnostní síla by pak snadno mohla být jen vějičkou kryjící pokračující vládu Hamásu.
Mír v nedohlednu
Přelomová dohoda v Gaze se tak nejspíš konat nebude. Výhodou pro Trumpa je v tomto ohledu snad jen skutečnost, že může jedině příjemně překvapit. Proto je třeba ho v tomto úsilí podpořit.
Možnosti Evropy jsou ale omezené. Co se týče Hamásu, může Washingtonu daleko účinněji pomoci například Katar, který je jeho hlavním sponzorem. Otázkou spíš je, zda bude chtít. Páky na Izrael má pak rozhodně daleko větší Amerika sama než Evropa.
Jsme bohužel v roli pozorovatelů, kterým se naskýtá pohled spíše bezútěšný. Současná izraelská vláda, v níž sedí lidé jako Ben Gvir, je míru nakloněná asi stejně jako Hamás. Ten je sice pravděpodobně výrazně oslaben, ale nikoliv poražen a úplně se vzdát také nehodlá. Mír je v těchto podmínkách téměř vyloučen.












