Nad ránem 15. června vzplála střecha pravoslavného Uspenského chrámu v klášterním komplexu Kyjevsko-pečerská lávra. Požár způsobil ruský dron Geraň-2, jehož zbytky byly poté nalezeny v areálu kláštera.
Byl součástí masivního útoku, který Rusko podniklo na Kyjev a další města a který čítal 70 balistických raket a přes 600 dronů. Desítky lidí utrpěly zranění a 11 jich přišlo o život, 140 tisíc domácností zůstalo bez elektřiny.
Oheň zasáhl asi 800 m² střešní konstrukce. Během dne se jej podařilo uhasit, zachráněny jsou díky pohotovosti zdejších mnichů i starobylé ikony a relikvie. „Nebe pláče spolu s lávrou,“ komentoval představený zdejší mnišské komunity Avraamij na sociálních sítích, kde sdílel záběry záchranných prací.
Ruské ministerstvo obrany údery potvrdilo, explicitně ale odmítlo odpovědnost za zapálení kostela. Podle Moskvy jsou na vině vadné americké protiraketové střely Patriot, které Ukrajině dodaly západní země. „Ruské ozbrojené síly nepodnikají ani neplánují útoky proti civilní infrastruktuře,“ dušuje se ruská strana. Mluvčí ministerstva Marija Zacharovová zapálení kláštera dokonce označila za ukrajinský útok na ruské kulturní dědictví.
Útok na duši Ukrajiny
Kyjevsko-pečerská lávra, rozsáhlý komplex pousteven, kostelů a muzeí z 11. století zapsaný na seznam UNESCO, je spojen s počátky křesťanství na Kyjevské Rusi, a tedy i s východoslovanskou státností. Tu svoji současnou odtud odvozují jak Ukrajina, tak Rusko.
Je zde totiž mimo jiné pochován zakladatel Moskvy Jurij Dolgorukij (†1157) nebo předrevoluční ruský předseda vlády Pjotr Stolypin (†1911). I sami obyvatelé Kyjeva toto místo z více důvodů vnímají jako baštu ruské přítomnosti. Leží ale na ukrajinském území a Ukrajina po desetiletí svádí zápas o jeho ukrajinskou identitu.
Proto je úder „barbarským činem proti jednomu z nejposvátnějších míst východního křesťanství“, jak vyjádřila velvyslankyně Evropské unie na Ukrajině Katarína Mathernová. Ta zároveň připomněla, že v pondělí „se střetly dvě vize budoucnosti Ukrajiny“. V Bruselu totiž ve chvíli, kdy hořel Uspenský chrám, začala první kapitola jednání o vstupu země do Evropské unie.
Při útoku ale nešlo jen, jak vystihl francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot, o podobnou „krutost“, jako by někdo úmyslně zasáhl pařížskou katedrálu Notre Dame (ta roku 2019 skutečně vyhořela, příčinou byl ale elektrický zkrat).
Nejblíže podstatě se ocitl nejvyšší představený ukrajinské řeckokatolické komunity v Londýně, biskup Kenneth Nowakowski, když čin označil za přímý útok na duši Ukrajiny a za „systematický pokus o vymazání ukrajinské identity, jazyka a duchovního dědictví“.
Pravoslavný útok, pravoslavný cíl
Rusko svou invazi na Ukrajinu od počátku odůvodňuje mimo jiné ochranou křesťanství a pravoslavné církve. Fakta mluví jinak, jen ukrajinská databáze „Náboženství v plamenech“ registruje od února 2022 na 740 poškozených nebo zničených náboženských, většinou křesťanských objektů. Samotný Uspenský chrám už Rusové zasáhli i letos na konci ledna.
„Rusko se celé roky snažilo přesvědčit mezinárodní společenství, že jeho zvláštním posláním je ochrana pravoslaví, tradičních hodnot a věřících. Nyní stát, který se prezentuje jako ochránce pravoslaví, zaútočil na jedno z nejvýznamnějších pravoslavných míst na světě,“ konstatuje ukrajinský Institut pro evropská bezpečnostní studia (IESS).
Dvě církve na jednom místě
Sledujeme tu ale ještě jiný příběh. Už od času ukrajinské války za nezávislost ve druhém desetiletí 20. století usilují Ukrajinci o to, aby v komplexu sídlili ukrajinští duchovní a připomínala se zde ukrajinská, ne ruská, nebo dokonce sovětská historie či ideologie.
Samotný Uspenský chrám vyhodili v roce 1941 sověti do povětří, obnoven byl roku 1995 se získáním samostatnosti Ukrajiny. Jen krátce předtím však byl celý areál převeden do rukou Ukrajinské pravoslavné církve navázané na Rusko, konkrétně na Moskevský patriarchát, řízený nyní Putinovým spolupracovníkem patriarchou Kirillem. Duchovní této církve Uspenský chrám nadále užívají, silně prorusky vyznívají také expozice v muzejní části komplexu.
V roce 2019 vznikla autonomní národní Pravoslavná církev Ukrajiny, Moskva ale její status neuznala (a jedním z neuralgických bodů současného válečného konfliktu je také úsilí Ukrajiny převést pod vlastní církev nejen náboženský život, ale také církevní majetek včetně nemovitostí). V areálu lávry tak dnes žijí duchovní obou církví, nicméně striktně odděleni po právní i prostorové stránce.
Prázdný a nechutný?
Vůči zdejším promoskevským mnichům zasahovaly v minulosti ukrajinské bezpečnostní složky kvůli jejich propagandistické činnosti, schvalování ruské agrese, ale i ukrývání hledaných osob a vysokých finančních částek, vazbám na ruskou rozvědku či podezřele opulentnímu životu.
Hned několik trestních řízení je kupříkladu vedeno proti někdejšímu představenému místní promoskevské komunity Pavlovi, řečenému pro svou zálibu v luxusu „Paša Mercedes“. Ten se nyní k požáru chrámu vyslovil, že kostel zničil ďábel, protože areál je s převahou ukrajinských mnichů „prázdný, nechutný a upadá“.
Zdá se, že právě ztráta kontroly nad tímto emblematickým místem přispěla na ruské straně k rozhodnutí raději zranit Ukrajinu úderem na symbol její kulturní a duchovní identity než ušetřit součást identity vlastní.
S přispěním Petra Švece.
