Podpis Memoranda o porozumění z minulého týdne měl otevřít cestu k míru. Příměří však narušily pokračující střety mezi Izraelem a Hizballáhem a Írán následně oznámil opětovné uzavření Hormuzské úžiny, kterou měl podle memoranda uvolnit. V této atmosféře bylo jasné, že jednání v pátek nezačnou.
Napětí zvýšil i prezident Donald Trump, když v rozhovoru pro Fox News pohrozil Íránu zničením a vyjednavačům naznačil, že by se nemuseli vrátit domů. Íránská delegace na protest jednání přerušila a pohrozila odjezdem ze Švýcarska. Situaci se nakonec podařilo uklidnit, ale v neděli, kdy se delegace nakonec poprvé sešly, se místo budoucí dohody řešilo především dodržování příměří v Libanonu a obnovení plavby Hormuzskou úžinou.
Divoká karta
Právě situace v Libanonu může být pro pokračování jednání klíčová. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dal najevo nesouhlas s Trumpovým postupem vůči Íránu a americké tajné služby podle médií prezidentovi předložily zprávu, podle níž izraelské operace proti Hizballáhu podrývají mírové úsilí.
V izraelské vládě navíc převládá přesvědčení, že Washington Teheránu ustoupil. Nespokojenost posiluje i fakt, že Trump svůj postup s Netanjahuem nekonzultoval a veřejně prohlašoval, že Izrael bude muset výslednou dohodu přijmout.
Izrael tak může jednání výrazně ovlivňovat, přestože není jejich přímým účastníkem. Netanjahu zároveň čelí tlaku nacionalistických stran ve své vládě, které tvrdí, že memorandum neřeší izraelskou bezpečnost.
Pustí Írán inspektory?
Druhý den jednání se poprvé otevřelo hlavní téma – jaderný program. Podle viceprezidenta J. D. Vance, který vede americkou delegaci, se Írán zavázal vpustit do země inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).
Teherán to ale nepotvrdil a tvrdí, že žádné nové závazky nepřijal. Obě vyjádření přitom mohou být pravdivá. Inspekce byly součástí jaderné dohody z roku 2015 a Írán je přerušil až po rozhodnutí Donalda Trumpa v roce 2018 odstoupit od dohody. Obnovení inspekcí tak nemusí Teherán vnímat jako nový ústupek.
Ještě důležitější je otázka, co mají inspektoři kontrolovat. Není totiž jasné, jaké konkrétní závazky má Írán přijmout. V zemi se podle odhadů nachází přes 400 kilogramů uranu obohaceného na 60 procent, což by teoreticky mohlo stačit k výrobě primitivní jaderné zbraně. USA požadují, aby se Írán tohoto materiálu vzdal, zatímco Teherán mluví pouze o jeho rozředění pod úroveň potřebnou pro civilní využití (3,67 procenta) a odmítá vzdát se samotného obohacování uranu.
Sankce a zmrazené peníze
Nejasnosti panují i kolem zmrazených íránských aktiv v zahraničí. Obě strany mluví o uvolnění prostředků až ve výši 12 miliard dolarů, ale americká a íránská interpretace se liší. Viceprezident Vance tvrdí, že jejich využití budou schvalovat Spojené státy a že mají sloužit k nákupu amerických zemědělských produktů. Írán naopak trvá na tom, že o využití peněz rozhodne sám.
Podobně nejasná je otázka sankcí. Washington dočasně pozastavil sankce na íránskou ropu, umožnil íránským bankám přijímat dolarové platby a otevřel cestu k dovozu íránské ropy do USA. Americká strana tento krok spojuje s údajným íránským souhlasem s inspekcemi, což ovšem Teherán odmítá.
Írán navíc požaduje úplné zrušení sankcí, nikoli pouze šedesátidenní přerušení jejich vymáhání. Na tom, jaké ústupky budou výměnou za rušení sankcí požadovány, zatím shoda neexistuje.
Návrat do roku 2015?
Trump zároveň připustil, že si Írán ponechá balistické rakety i kapacity pro jejich výrobu. Právě to přitom republikáni dlouhodobě kritizovali na jaderné dohodě Baracka Obamy z roku 2015. Ještě během války Trump tvrdil, že Teherán bude muset rakety zničit a vzdát se jejich výroby. Nyní argumentuje tím, že podobné zbraně vlastní i ostatní státy regionu.
Jednání jsou teprve na začátku a na definitivní závěry je brzy. Už nyní je ale zřejmé, že scénář úplné íránské kapitulace, o kterém Trump opakovaně mluvil, je nepravděpodobný. Naopak se zdá, že Washington by mohl skončit u dohody, která bude svým rozsahem připomínat právě tu z roku 2015.
Ideální dohoda by samozřejmě řešila i íránské rakety schopné ohrozit Izrael a americké spojence v Perském zálivu. Zároveň by Teheránu znemožnila financovat teroristické a paramilitární organizace, jako jsou Hamás, Hizballáh či jemenští Húsíové.
Jenže taková dohoda by předpokládala vojenské vítězství, kterého Spojené státy navzdory tvrdým vyjádřením zjevně nedosáhly. Realističtějším cílem je proto alespoň zastavení íránského jaderného programu. Toho se nejspíše dosáhnout dá. Zároveň se však nelze ubránit otázce, zda k témuž výsledku byla skutečně potřeba válka.
