Mnozí komentátoři si všimli především toho, že Trump nechtěl říct, zda by Spojené státy přišly Tchaj-wanu na pomoc v případě, že by se jej Čína pokusila připojit násilím. Jistě lze uznat, že jde o změnu oproti jeho předchůdci Joe Bidenovi, který rezolutně prohlásil, že ano. Jenže musíme mít na paměti, že Bidenovo prohlášení tehdy Bílý dům urychleně zmírňoval.
Washington totiž v této otázce zastává tzv. politiku strategické nejednoznačnosti. Deklarovaným závazkem k obraně nechce podpořit zastánce vyhlášení úplné samostatnosti ostrova. Úplná rezignace na pomoc v případě napadení by ale zase mohla podnítit Peking k rozhodnutí použít ke sjednocení sílu. Tato politika je výsledkem toho, jak komplikované jsou vztahy Číny, USA a Tchaj-wanu.
Politika jedné Číny
Do roku 1945 Tchaj-wan okupovali Japonci a po válce byl rozkazem generála Douglase McArthura navrácen Čínské republice. Té ale tehdy vládla ještě nacionalistická vláda generála Čankajška. Právě nacionalistická čínská vláda se na ostrov uchýlila poté, kdy prohrála občanskou válku a moci v Pekingu se v roce 1949 chopili komunisté. V roce 1951 se pak Japonsko v rámci mírové smlouvy ze San Franciska vzdalo jakýchkoliv nároků na ostrov. Na rozdíl třeba od Koreje, jejíž nezávislost výslovně uznalo, ale suverenitu nad ostrovem výslovně nikomu nepředalo.
Spojené státy vládu v Pekingu neuznaly a za reprezentanta Číny považovali právě Tchaj-wan. To se změnilo až v roce 1979. Tehdy Spojené státy ve Společném komuniké o ustavení diplomatických vztahů uznaly Čínskou lidovou republiku se sídlem v Pekingu jakožto jedinou legitimní čínskou vládu.
Vztahy s Tchaj-wanem se od té doby řídí podle speciálního Zákona o vztazích s Tchaj-wanem. Ten definuje neoficiální vztahy politické, ekonomické, akademické a kulturní, které má Washington s ostrovem nadále udržovat. Krom jiného také americké vládě nařizuje umožnit prodej obranných zbraní Tchai-pei. Jakýkoliv násilný pokus změnit status ostrova by podle zákona byl pro Spojené státy krajně znepokojivý.
Spojené státy tedy uznávají politiku jedné Číny, ale zároveň požadují, aby jakékoliv budoucí sjednocení bylo provedeno mírovou cestou. Na Tchaj-wanu dlouho vládla strana Kuomintang, která je nakloněná usmíření a znovusjednocení. Jenže její podpora u voličů výrazně klesla poté, kdy Peking násilně potlačil protesty v Hong-kongu. Ten si měl podle smlouvy o jeho navrácení s Velkou Británií zachovat svůj samosprávný demokratický systém podle hesla „jedna země, dva systémy“. Tento závazek ale Čína naprosto vědomě porušila.
Tři komuniké a šest záruk
V roce 1982 se v Komuniké ze 17. srpna Spojené státy zavázaly prodej zbraní Tchaj-wanu omezovat v závislosti na tom, jak bude vypadat vojenská situace v Tchajwanské úžině, která ostrov odděluje od pevninské Číny. Šlo o poslední ze sérii tří komuniké, které jsou základem vztahů Washingtonu a Pekingu.
Právě příslib snížení objemu prodávaných zbraní ovšem na Tchaj-wanu vyvolal obavy. Spojené státy proto ještě před podpisem samotného komuniké s Pekingem v červenci roku 1982 poskytly vládě v Tchai-pei určité záruky. Šlo o šest konkrétních příslibů, mezi něž patří dvě týkající se přímo prodeje zbraní. Washington deklaruje, že nestanovil datum ukončení prodeje zbraní ostrovu a že se nezavázal k tomu, že bude jejich prodej konzultovat s Pekingem.
V roce 2016 pak americký Kongres tyto diplomatické depeše přijal ve formě nezávazných rezolucí, a to s velice silnou podporou v obou politických stranách. A právě otázka prodeje zbraní se stala jedním z témat, které spolu čínský a americký prezident při nedávném setkání v Pekingu probírali.
Nechceme válku na druhé straně světa
Média s odvoláním na nejmenované zdroje přinesla zprávy o tom, že Si Ťin-pching Trumpa důrazně varoval před dalším prodeje zbraní ostrovu. Sám Donald Trump přiznal, že zbraně s čínským protějškem probíral velice dlouho a detailně. Si Ťin-pching také veřejně řekl, že právě na otázce Tchaj-wanu vztahy obou supervelmocí závisí.
Americký prezident zatím nevydal souhlas s prodejem výzbroje v hodnotě 14 miliard dolarů na Tchaj-wan, který už přitom Kongres dávno schválil. Teď otevřeně přiznává, že vztahy s Čínou jsou pro něj při rozhodování o tom, zda balíček uvolnit, významným faktorem. Úplně tak popírá jednu z amerických záruk.
Už jen to, že Trump de facto přiznal Pekingu právo do vztahů USA s Tchaj-wanem mluvit, znamená pro Si Ťin-pchinga vítězství. Nezbývá nám než věřit, že má pravdu republikánský kongresman Carlos Gimenez, když říká, že by bral veřejná vyjádření obou prezidentů s rezervou. Evropa ani nikdo jiný totiž není v pozici, aby Spojené státy v roli klíčového spojence Tchaj-wanu nahradil.
