Nápad na vydání speciální bankovky v hodnotě 250 dolarů s Trumpovým obličejem u příležitosti 250. výročí vyhlášení nezávislosti Spojených států je na první pohled produktem chorobného narcismu.
Současný americký prezident není prvním ani posledním politikem přesvědčeným o své nezměrné genialitě, zásadně mu ale chybí jakákoliv opozice. Nemá nikoho, kdo by si dovolil mu oponovat. Mnozí už se bojí i jen nezatleskat po Trumpově projevu.
Podobný byl v tomto ohledu nápad přidat Trumpův obličej na Mount Rushmore. Tento žulový masiv nacházející se v Jižní Dakotě od roku 1941 zdobí podobizny bývalých prezidentů George Washingtona, Thomase Jeffersona, Abrahama Lincolna a Theodora Roosevelta. Mají symbolizovat vznik, přežití a růst amerického národa. Trumpova republikánská spojenkyně Anna Paulina Luna v Kongresu předložila návrh zákona, který by nařídil federální vládě do skalní stěny nechat vytesat i obličej současného prezidenta.
Nejlepší prezident všech dob
Trump se opakovaně srovnává s nejslavnějšími prezidenty amerických dějin. Někdy se označí jen za nejlepšího po prvním americkém prezidentovi Georgi Washingtonovi, jindy je prý dokonce nejlepší v amerických dějinách.
Když hudební interpreti začali hromadně rušit svou účast na koncertě k 250. výročí nezávislosti USA, šéf Bílého domu na svou sociální síť napsal, že je stejně nikdo slyšet nechce. Podle Trumpa lidé prý daleko víc ocení projev od nejlepšího prezidenta všech dob. Tedy od něj samého.
Tento přístup dobře ilustruje prezidentův vztah ke svému veřejnému obrazu. Konec konců byl vždycky mistrem v jeho vytváření a uměl s ním dokonale pracovat. V současném problému s bankovkou jde tak hlavně o jistou zkoušku věrnosti.
Republikáni jsou ochotní pro splnění prezidentových sebestředných fantazií měnit zákony. Krom toho o Mount Rushmore ve sněmovně leží i zákon nařizující vytisknout bankovku s Trumpovým portrétem, a to navzdory existující legislativě, která zpodobňování žijících lidí na penězích zapovídá.
Ministerstvo financí i přesto zahájilo přípravné kroky, prý pro případ, že by zákon prošel. Ředitelka odboru tisku a grafiky údajně přípravu brzdila s odkazem na současnou zákonnou úpravu. Ze své pozice byla odstraněna.
Trumpovi lidé jsou tak zjevně ochotní porušovat platné právo, a ještě trestat nesouhlas s takovým postupem. Může se zdát, že jde o maličkost, ale právě bezmezná oddanost Trumpových spolupracovníků a podporovatelů v maličkostech otevírá cestu daleko závažnějšímu porušování zvyklostí, zákonů a ústavy.
Nesoudní soudci
Krom velikášských, ale v podstatě nedůležitých, projektů totiž Trump pracuje na naprostém podřízení exekutivy. Naprosto popírá nezávislost FED (americká obdoba centrální banky) a přál by si sám nařizovat výši úrokové míry.
Ministerstvo spravedlnosti a FBI pak úkoluje vyšetřováním a podáváním žalob na své kritiky.
Nejnebezpečnější je ale jeho útok na podstatu demokratického systému, když se snaží zpochybnit volby, ve kterých v roce 2020 prohrál a označuje je za nelegitimní. Podobně znepokojivá je i jeho naznačená snaha usilovat v rozporu s ústavou o třetí prezidentský mandát.
Daleko horší je rezignace konzervativních a republikánských kruhů na jakoukoliv opozici vůči těmto výstřelkům, a to dokonce i u kandidátů na pozice federálních soudců. Tito lidé by se měli řídit výhradně zákonem. Trumpovi nominanti ale při slyšeních v senátu odmítají přímo odpovědět na otázky, kdo vyhrál volby v roce 2020 a zda z pohledu ústavy může Trump kandidovat i v roce 2028.
Všichni opakují stejné naučené fráze. Cílem je vyhnout se přímé odpovědi, která by mohla Trumpa rozzlobit. Soudní soustavu tak mají obsadit lidé ochotní neříkat pravdu, pokud jde proti zájmům prezidenta.
Trumpův kult osobnosti nám může být protivný, k smíchu, nebo obojí. Nicméně snaha o likvidaci jakýchkoliv nezávislých institucí včetně soudů a jejich podřízení vůli a egu jednoho člověka je nespolehlivější cesta k nesvobodě.
