„Pana kardinála Dominika jsem vnímal jako vzdělaného muže s nesmírně širokým pohledem na lidský život,“ konstatuje ve veřejném prohlášení předseda České biskupské konference (ČBK) Josef Nuzík. Ten převzal vedení po arcibiskupu Janu Graubnerovi počátkem letošního roku, Graubner roku 2022 vystřídal na tomto postu právě Dominika Duku.
„Pod komunistickou diktaturou (Duka) zakusil kvůli své víře pronásledování a věznění,“ pokračuje Nuzík, „a tato zkušenost z něj vytvořila duchovního horlivé až bojovné povahy, který stál odvážně na straně pravdy, přitom ale měl dobré a přátelské srdce. Církev i společnost v něm ztrácí významnou osobnost.“
Na Dukovu výraznou povahu a nasazení ve veřejném prostoru vzpomíná také Stanislav Přibyl, katolický biskup v Litoměřicích. V době, kdy byl Duka hlavou ČBK, pracoval Přibyl po čtyři roky jako její generální sekretář. Nyní je mezi horkými kandidáty na úřad pražského arcibiskupa, kterým byl Duka v letech 2010 – 2022.
„Odešel k Pánu člověk, který své povolání žil s velkou vášní a nasazením. Sám sebe často označoval za bojovníka,“ vzpomíná Přibyl pro Téma.21 a připojuje: „Moji současnou Diecézi litoměřickou řídil v letech 2004 – 2008 jako její apoštolský administrátor (tzn. dočasně pověřený správce – pozn. red.). Jeho srdci bylo u nás na severu Čech blízké především Jablonné v Podještědí se svatou Zdislavou a s jeho spolubratry dominikány, potom také Varnsdorf, odkud pocházela část jeho rodiny.“
Pohřben bude do krypty
Celé čtvrtstoletí byl po Dukově boku coby jeho ceremonář a vedoucí sekretariátu jáhen Vojtěch Mátl. „Za tu dobu se nashromáždilo celé množství nejrůznějších okamžiků a radostných i bolestných výzev. A tak si sebou nesu mnoho jeho reakcí i pohledů na život a na svět, které pro mě byly, jsou a budou formační,“ ohlíží se Vojtěch Mátl pro Téma.21.
Právě na jeho bedrech je teď zajištění a příprava pohřbu, který se bude konat v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 15. listopadu. Tělo bude uloženo do krypty v boční kapli sv. Víta, kde odpočívají i Dukovi předchůdci na pražském arcibiskupském stolci.
„Ještě v těchto posledních dnech mi pan kardinál několikrát volal, řešili jsme, co je třeba udělat, kam co směřovat, co založit. Ještě včera jsem za ním byl s panem arcibiskupem Graubnerem, ale to už byl v umělém spánku. Pomodlili jsme se u něj několik desátků růžence,“ doplňuje Vojtěch Mátl.
Odvážný dominikán
V roce 1968 Duka tajně vstoupil do dominikánského řádu – Dominik je tedy jméno řeholní, civilním byl Jaroslav. České dominikány také několik let vedl. Nyní je v jejich čele lékař a teolog Lukáš Fošum. „Jako dominikáni, křesťané a lidé v této zemi mu vděčíme za mnohé. Třeba za jeho odvahu v době komunismu, za iniciativu a organizaci českého překladu Jeruzalémské bible, za velký podíl na obnově života církve po pádu komunismu.
Za jeho nadšení pro studium, podporu vydávání knih, za pomoc a otcovskou péči o mnohé. Vyzdvihněme jeho pevné charakterové vlastnosti, celoživotní nasazení ve službě a věrnost svému povolání,“ vypočítává Fošum s tím, že to neznamená zavírat oči nad nedostatky zesnulého. „Byl určitě vystaven mnoha zkouškám: pokud v některých neobstál, vzýváme nyní Boží milosrdenství,“ připomíná dominikán křesťanskou perspektivu.
Lukáš Fošum přijal na tento týden pozvání k rozhovoru do našeho studia.
Dukovu ochotu veřejně se angažovat podtrhuje také Kateřina Koubová, šéfredaktorka Katolického týdeníku, oficiálního periodika české katolické církve. „Vždy byl ochoten mluvit do novin i s námi redaktory, vstřícný k tomu se setkat,“ oceňuje Koubová pro Téma.21. „Cením si toho, že ač měl na spoustu věcí jiné názory, při osobním jednání byl vždy přátelský a lidský,“ dodává.
Vzpomínají i nekatolíci
O zesnulém kardinálovi promluvili také zástupci nekatolických křesťanských církví. „Dominik Duka byl pro mě inspirativní, a to hlavně svým působením v disentu a statečností v období komunismu. V pozdějších letech mě svým vymezováním také překvapoval a s některými věcmi jsem nesouhlasil, celkově ale byl pro mě podnětnou osobností,“ zhodnotil pro Téma.21 předseda Rady církve bratrské David Novák.
Pavel Pokorný, synodní senior Českobratrské církve evangelické, pro naše médium hovoří o „výrazné osobnosti“, jíž podle něj kardinál byl. „Vždy jsem ho vnímal jako člověka, který má vlastní pevné názory. Velmi jsme si ho vážil za jeho minulé postoje v době totality, s velkým uznáním na něj vzpomínám jako na vězně, kterým v té době byl,“ vyzdvihuje Pokorný.
Další vzpomínkou přispěl pro Téma.21 Petr Jan Vinš, starokatolický duchovní a překladatel. V letech 2016–2024 působil jako generální sekretář Ekumenické rady církví v ČR, a tak se s Dominikem Dukou často pracovně setkával. „Zejména v době, kdy byl ještě ve funkci pražského arcibiskupa a předsedy ČBK, jsme spolu vyjednávali mnoho dohod v oblasti poskytování duchovní služby v nemocnicích, policii, armádě, věznicích a podobně. Mohu bez zaváhání říci, že díky jeho otevřenosti a ochotě ke spolupráci s jinými církvemi se podařilo mnoho dobrého. Za to jsem mu vděčný!“ popisuje Vinš.
„V posledních letech jsem často nerozuměl některým jeho veřejným vyjádřením, zdálo se mi, že si občas přišel jako uzavřen v jakési pomyslné pevnosti, na kterou útočí nepřátelské síly vnějšího světa. Z toho mi bylo smutno. Odevzdávám to všechno Bohu a věřím, že trvalý dopad má spíš to pozitivní, co za sebou nechává,“ podotýká Vinš.
Lidé mohou na kardinála Dominika Duku vzpomenout třeba zápisem do kondolenční knihy vystavené na Arcibiskupství pražském, podobnou možnost nabízí také Hradec Králové, kde se Dominik Duka narodil a v letech 1998 – 2010 zde byl biskupem. Kondolenční kniha je tu k dispozici v katedrále sv. Ducha. 13. a 14. listopadu se bude veřejnost moci rozloučit u rakve Dominika Duky vystavené v kostele Všech svatých na Pražském hradě.
