Američané musí jen vytrvat. Írán už je podle amerického prezidenta poražen a jeho jediná naděje na záchranu jsou americké volby. Podle tohoto výkladu Teherán prý doufá, že americká veřejnost otrávená válkou zvolí slabé politiky, kteří s ním pak uzavřou mír. Takový je optimistický obrázek, který Trumpova administrativa předkládá veřejnosti.
Jenže Bílému domu ani Pentagonu (ministerstvu obrany, pozn. red.) prostě nelze věřit. Jejich vyjádření jsou často v rozporu s realitou.
Ukazuje to třeba Trumpovo tvrzení, že letadlová loď USS Abraham Lincoln je ve výborném stavu. Záběry zachycující, jak připlouvá do přístavu v Thajsku, přitom zjevně odkrývají, že po 264 dnech na moři je minimálně potřeba odstranit z trupu rez a obnovit barvu.
To se samozřejmě během bojového nasazení na volném moři udělat nedá a jen rez samotná neznamená, že loď je zásadně poškozena. Jenže když je Trump ochoten lhát v takto zjevných věcech, nabízí se podezření, že u hůře ověřitelných faktů to bude ještě horší.
První obětí války je pravda
Ve válce je samozřejmě přirozené, že se na veřejnost nemohou dostat všechny informace. To ani po Trumpově administrativě nikdo nechce. V demokratické zemi je ale běžné, že jakékoliv utajování musí mít jednoznačný vojenský důvod. Co není nutné tajit, má pak veřejnost právo znát.
Konkrétní případy utajování selhání a naopak zveličování i drobných úspěchů však rozhodně nepůsobí dojmem, že jsou z vojenského či bezpečnostního hlediska nutné. Třeba právě lhaní o skutečném stavu letadlové lodi, o skutečném rozsahu škod způsobených íránskými údery, nebo o stavu amerických zásob munice, má naprosto minimální strategické zdůvodnění.
Navíc v tomto případě skutečně platí, že lež má krátké nohy. Zprávy o stavu morálky posádky USS Abraham Lincoln se nevyhnutelně dostaly na veřejnost stejně jako fotky jejího orezlého trupu. Škody na amerických základnách odhalila nejprve americká televizní stanice NBC News. Posléze se o nich hovořilo i v Kongresu. Podobně povinná zpráva generálního inspektora Pentagonu pro Kongres potvrdila nebezpečné vyčerpání strategických zásob kritické munice. To Trump vehementně popíral.
Není to válka
Podle průzkumů veřejného mínění nadpoloviční většina Američanů nevidí ve válce s Íránem smysl. Podle dotazování Ipsos pro Reuters z konce srpna jen čtvrtina respondentů vnímá konflikt jako odůvodněný.
Dvakrát více dotazovaných tedy považuje válku za zbytečnou. To jsou čísla srovnatelná s názorem Američanů na neúspěšné války v Afghánistánu a Iráku.
Pokud pro válku existoval či existuje dobrý důvod, tak ho administrativa nedokázala občanům vysvětlit. Nahrává tomu možná i fakt, že se Trump a jeho okolí od začátku právě označení „válka“ vyhýbali. Trochu to připomínalo ruské trvání na označení „speciální vojenská operace“ pro jejich invazi na Ukrajinu.
Jenže se ukazuje, že (podobně jako v Rusku) tento volný vztah k pravdě prostupuje institucemi shora dolů. Na začátku září unikla informace, že Pentagon odmítl vyplatit pozůstalým po některých padlých vojácích peníze, které jim náleží za to, že jejich blízcí padli v boji. Odůvodňoval to tím, že Spojené státy nejsou ve válce.
Poté, co vdova po majoru Alexi Klinnerovi, který byl zabit při pádu tankovacího letounu KC 133 v Íráku, případ zveřejnila, ministerstvo obrany ustoupilo. Nicméně jde o znepokojivý signál.
Neschopné velení
Všechny tyto incidenty zároveň posilují přesvědčení, že nejvyšší americké velení v čele s prezidentem a ministrem obrany nedokáže problémy řešit, a tak je před veřejností raději tutlá.
Trumpova administrativa od začátku měnila vysvětlení, proč na Írán zaútočila. Nikdy nedokázala Američanům jasně vysvětlit stanovené cíle. Zároveň zjevně neříká pravdu o tom, jaká je situace. V případě odhalení jakýchkoliv potíží odmítá převzít zodpovědnost.
Staré rčení praví, že ve válce zvítězí ten, kdo udělá méně chyb. Spojené státy jsou významně silnější, takže si mohou nejspíš dovolit chybovat víc než Írán. Momentálně ale platí, že současný americký postup je příkladem toho, jak se válka vést nemá.
