Exekutivní příkazy a vyhlášení národního stavu nouze týkající se nelegální migrace podepsal prezident Trump hned v den své inaugurace 20. ledna 2025. Reagoval tak především na vyhrocenou situaci na jižní hranici, se kterou se potýkaly už předchozí vlády.
Také ty organizovaly deportační lety. Například v roce 2024 v Bidenových časech bylo ze země vyhoštěno 270 tisíc lidí. V podání Trumpovy administrativy však jde o operaci s mnoha varovnými vykřičníky.
Západní svět šokovaly například záběry lidí nastupujících k deportačním letům v poutech či zprávy o krutém zacházení se zadrženými v detenčních centrech.
Také o násilných raziích agentů ICE i vůči bezúhonným osobám či přistěhovalcům s přiznanou ochranou nebo o tvrdě potlačovaných protestech, kdy podle denníku The Guardian přišlo o život několik lidí.
Nejznámějšími usmrcenými se stali dva američtí občané, básnířka Renée Nicole Good a zdravotník Alex Pretti.
Vlna domácí i mezinárodní kritiky, na jejímž čele stanul papež amerického původu Lev XIV., cílila zvláště proti porušování lidských práv i proti kruté a dehumanizující vládní rétorice.
At What Cost?
Během roku 2025 zamířily Trumpovy deportační lety podle zprávy CFR do bezmála osmi desítek států, většinou v Latinské Americe. Nejméně 40 milionů dolarů přitom vláda vynaložila na to, aby několik stovek vyhoštěných migrantů deportovala do jiných zemí, než je země jejich původu – tedy do tzv. třetích zemí, které nejsou ani Spojenými státy ani domovinami vyhoštěných.
Demokratičtí členové amerického senátního výboru pro zahraniční vztahy na to upozornili už letos v únoru ve zprávě, kterou nazvali výmluvně „At What Cost?“, tedy „Za jakou cenu?“.
Za jakou cenu Donald Trump plní svůj předvolební slib rychle zbavit USA nelegálních imigrantů? Přesněji – co to stojí Spojené státy a co samotné deportované? A nejde tu jenom o peníze.
Americký Nejvyšší soud loni v dubnu tuto cestu, jak se nechtěných přistěhovalců zbavit zablokoval s tím, že tak vláda porušuje jejich právo na řádný soudní proces.
Dva měsíce nato však rozhodl, že do třetích zemí mohou pokračovat zrychlená vyhošťování u těch osob, které při zatčení nemohou prokázat, že v USA žijí už déle než dva roky. A vláda toho využívá.
Chudé, nestabilní a nebezpečné
Už loni v létě zpracoval deník The New York Times analýzu vládních dokumentů, která ukázala plánované či už uzavřené bilaterální dohody asi s šedesátkou třetích zemí.
Většina z nich leží v Africe a nezřídka jde o státy, které podléhají zákazu cestování do USA – a též o země nestabilní a trpící vnitřními ozbrojenými konflikty, kam americká vláda svým občanům sama nedoporučuje jezdit.
Mezi nimi figuruje například Jižní Súdán, sužovaný násilnými střety mezi etniky i mezi vládními jednotkami a opozicí. Země navíc hostí přes milion uprchlíků ze sousedního Súdánu, kde zuří už čtvrtým rokem občanská válka a odehrává se jedna z nejhlubších humanitárních katastrof na světě.
Anebo je to Demokratická republika Kongo, zasažená vedle násilí mezi armádou a rebelujícími milicemi také humanitární krizí, a nyní navíc epidemií eboly.
A vedle Svazijska, Libérie nebo Rovníkové Guineje pak také Středoafrická republika (SAR), jedna z nejchudších zemí světa. V ní mezi sebou po desítky let zápolí oficiální síly proměnlivých vlád s četnými povstaleckými frakcemi.
O vliv i nerostné bohatství se tu dělí milice podporované arabskými zeměmi Subsaharské Afriky, Čínou a Ruskem. Právě zde přistál první deportační let 12. června.
Sepište závěť
Podle zjištění portálu france24.com letoun startoval z Alexandrie v Louisianě a dosedl na letišti ve středoafrickém hlavním městě Bangui. Přivezl skupinu zhruba dvaceti migrantů z Afghánistánu, Íránu, Turecka, Gruzie, Iráku nebo Arménie.
Vlastní občany přitom americká vláda podle portálu zahraniční služby nabádá, aby se do SAR „z žádného důvodu“ nevydávali, a to kvůli riziku nepokojů, únosu, terorismu nebo újmy na zdraví.
Těm, kdo už v SAR pobývají, pak doporučuje sepsat závěť a zanechat vzorek DNA pro případnou posmrtnou identifikaci.
Za Téma.21 jsme požádali o bližší informace zástupce jedné z rozvojových organizací, které v SAR pracují (jejich identitu známe, kvůli bezpečnosti jejich dalšího působení v zemi ji nezveřejňujeme).
Podle nich letoun dosedl za hluboké tmy, kdy už letiště pro běžný tranzit nefunguje. Nevznikla žádná fotodokumentace. Do letištních hal nebyl v té době nikdo vpuštěn.
Středoafrické úřady měly za přijetí přibližně stovky lidí dostat od americké strany 25 milionů dolarů (asi půl miliardy korun, resp. 22 milionů eur). Postarat by se o ně nyní na žádost středoafrické vlády měla jedna z agentur OSN – Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).
Právě finanční odměna je jedním ze způsobů, jimiž Trumpova vláda dohod s třetími zeměmi dosahuje. Podle výše připomenuté zprávy „At What Cost?“ však jindy volí cestu ekonomického či diplomatického nátlaku nebo i formu ústupků kontroverzním zájmům dotyčného státu.
Kritikové z řad demokratické opozice podle portálu ndtv.com varují před praxí těchto dohod, uzavíraných navíc tajně, jako před „nákladnou, nehospodárnou a špatně monitorovanou“.
Íránky v riziku
Zda nyní deportovaní v SAR zůstanou, nebo odtud budou přesunuti jinam, případně vráceni do zemí svého původu, není jasné. Rozhodnout o tom údajně mají místní úřady.
„Zatím jsou tito lidé v bezpečí v hotelu,“ sděluje pro Téma.21 další z oslovených, místní katolický biskup Aurelio Gazzera. Agentura Religion News pak zprostředkovala hlasy dalších náboženských představitelů, které přílet migrantů dle jejich slov ohromil.
Složení skupiny totiž naznačuje, že nejde o „zvrácené zločince s kriminálním pozadím“, jak Donald Trump průběžně zatýkané imigranty tituluje.
Podle humanitárních a imigračních pracovníků obeznámených se situací jsou mezi nimi uprchlíci před náboženským pronásledováním včetně mučení, například dvě íránské konvertitky ke křesťanství. Anebo íránská prodemokratická aktivistka: také té by doma hrozil za její činnost přísný trest.
„Překvapilo mě, že migranti, kteří uprchli před pronásledováním ve svých vlastních zemích, byli deportováni do té naší,“ poznamenává pro Religion News evangelický pastor Jean Ngaba.
„Středoafrická republika je chudá a dosud se snaží zotavit po letech konfliktů mezi křesťany a muslimy. Je nelidské, aby jakákoli vláda tohle dělala lidem, kteří již kvůli svému přesvědčení nebo politickým názorům trpěli.“
Navzdory dočasné ochraně
Pokud příchozí v SAR zůstanou, může pro ně být i tato země riziková. Nejde jen o mizivé možnosti obživy vzhledem k tomu, že skoro 40 % místní 5,6-milionové populace je závislých na humanitární pomoci.
Některé oblasti totiž ovládají radikální muslimské milice a lidem s křesťanskou identitou zde hrozí napadení, nebo dokonce smrt.
Právě kvůli náboženskému pronásledování obdrželi někteří ze zmíněné skupiny v USA dočasnou ochranu, která měla jejich vyhoštění zabránit. Za dřívějších vlád tento status často umožnil v USA zůstat a pracovat. Přesto nyní skončili v Bangui.
Bezpečno tu ale není ani pro Íránce muslimského vyznání, a to kvůli vlivu, který má v SAR Moskva coby jeden z hlavních spojenců islámské republiky.
Už dříve americké úřady podle Religion News deportovaly skupinu íránských křesťanů přímo do Teheránu, včetně sedmdesátníka, který v USA žil přes padesát let.
Zadržení a ponižování pak čelili hned na letišti ze strany íránských imigračních úřadů. Zprávu o tom odvysílala tamní propagandistická média.
Zpátky do nebezpečí
Že budou příchozí posláni zpět do zemí svého původu, ačkoli ty pro ně i americké soudy uznaly udělením právní ochrany za nebezpečné – to je přitom další z možných scénářů.
„Tito lidé jsou vystěhováni ze Spojených států a opuštěni v zemi, kde nemají žádný právní status, žádné kontakty ani žádnou podpůrnou síť,“ říká pro agenturu AFP právnička Emily Trostle, která některé Íránky zastupovala v imigračním řízení v USA.
Podle ní do poslední chvíle nevěděly, kam budou deportovány. „Obáváme se, že budou nakonec nuceni vrátit se do zemí, ze kterých původně uprchli,“ dodává.
Deportovaní z jiných letů už takové vyústění zažili poté, co je americká letadla vysadila v Ghaně nebo Rovníkové Guineji. V polovině června totožný příběh přinesla i agentura AP ze Sierry Leone.
Americké, ale ani středoafrické úřady právníkům ani novinářům bližší informace neposkytly. Mluvčí amerického ministerstva pro vnitřní bezpečnost (DHS) nicméně televizi CBS News sdělila, že kdo do USA vstoupí nelegálně, může zkrátka skončit ve vězení v Salvadoru, na Guantánamu nebo v jiné třetí zemi.
Trumpova vláda podle ní „zůstává neochvějná ve svém závazku ukončit nelegální a masovou imigraci a posílit bezpečnost amerických hranic“.
Proti způsobu, jakým tak činí, vznášejí různé skupiny žaloby k americkým soudům všech instancí.
Během tohoto června byla podána také žaloba u Africké komise pro lidská práva a práva národů – nejvyššího kvazisoudního orgánu pro lidská práva na africkém kontinentu, konkrétně s cílem zastavit americké deportace do Rovníkové Guineje.
Tyto soudní procesy nicméně nevyzní vždy ve prospěch migrantů: tak například čerstvě i česká média zaznamenala zprávu o rozhodnutí Nejvyššího soudu umožnit vládě zrušení dočasné ochrany pro statisíce Syřanů a Haiťanů. Ani v těchto zemích přitom není právě bezpečno, naopak.
Právě humanitární aspekt je tím, co na celém mechanismu deportací do třetích zemí nejvíce zneklidňuje.
Trumpova vláda jím totiž opět ukazuje, že pro ni heslo „America First“ – tedy Amerika na prvním místě – neznamená jen zřetel k ochraně a rozvoji vlastní země, ale i naprostou bezohlednost k důstojnosti a právům ostatních. A ta nezačíná a nekončí u otázek migrace.
