Výstavy reálných lidských těl se ve světě konají od roku 1995, kdy vynálezce plastinace, německý anatom Gunther von Hagens představil v japonském Tokiu první běh Body Worlds. Metoda plastinace spočívá v konzervaci zemřelých těl speciálním roztokem, který je zachová po značnou dobu v pružném stavu podobném živým tkáním. Využívají ji především lékařské fakulty a anatomické ústavy k výuce a výzkumu.
Von Hagensovi (a nejen jemu) však umožňuje také výstavní činnost, kdy se těla a jejich části v různém stupni odhalení tkání prezentují široké veřejnosti. Samozřejmě za nemalé vstupné. Za 30 let konání navštívila von Hagensova expozice v různých modifikacích desítky zemí a vidělo ji přes 50 milionů návštěvníků.
Aktuální pražskou výstavu Body Worlds organizačně zajišťuje společnost JVS TRADE GROUP. Ta na webových stránkách akce sděluje: „Naším cílem je inspirovat návštěvníky ke zdravějšímu životnímu stylu a hlubšímu pochopení vlastního těla.“
Láká na 150 „skutečných lidských vzorků“, včetně 15 „ikonických plastinátů celého těla“ i na další program jako na fotosérii dokumentující proces stárnutí či na speciální „dětskou stezku“. Zdůrazňuje osvětový aspekt, včetně úsilí o prevenci civilizačních onemocnění, a také aspekt vzdělávací, kdy zve k návštěvě mediky či zdravotníky a informuje o tom, že expozicí provedou se zasvěceným komentářem studenti medicíny.
Výstava nebo exhibice?
Vystavování lidských těl, dokonce za vstupné, však podléhá jistým pravidlům, a to i v českém právním rámci. Například v roce 2017 rozpoutala veřejnou polemiku výstava Bodies: The Exhibition na pražském Výstavišti. Ta vychází z van Hagensova konceptu, jde ale o samostatný projekt, patřící americké společnosti Premier Exhibitions. Avšak i v tomto případě akci zajišťovala JVS TRADE GROUP. Kontroverze vyvolal především nejasný původ těl. Pořadatelé nebyli schopni jej doložit, pátrání směřovala k popraveným vězňům svědomí v Číně.
Kritiku tehdy vznesla skupina lékařských a lidskoprávních organizací. Nadto se Jan Čižinský, starosta Prahy 7, na jejímž území Výstaviště leží, pokusil nechat těla pochovat, v souladu se zákonem o pohřebnictví, kdy u neidentifikovaných zesnulých přechází na obec pohřbívací povinnost. „Pořadatel tehdy nedisponoval žádnými souhlasy vystavených lidí, výstava tedy probíhala nelegálně,“ doplňuje dnes Čižinský pro Téma.21.
Právě v době konání tehdejší výstavy se také – i na základě Čižinského připomínek – tuzemský zákon o pohřebnictví měnil. Případné vystavování zemřelého bez předchozího vědomého souhlasu nyní přímo zapovídá.
„Znění zákona o pohřebnictví zakazuje bez souhlasu zemřelé osoby vystavovat její tělo, a to i konzervované nebo balzamované,“ potvrzuje pro Téma.21 mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Roman Chrenčík. „Pořadatel by tudíž měl být schopen doložit písemné souhlasy všech zemřelých pořízené za jejich života, což platí pro všechny exponáty včetně částí těl, jež na výstavě figurují.“ Pokud by MMR mělo důvodné podezření, že pořadatel tyto souhlasy nemá, může jej sankcionovat až dvousettisícovou pokutou.
Tělo k výzkumu
Téma.21 se obrátilo s otázkou na původ vystavených ostatků na společnost JVS TRADE GROUP coby tuzemského pořadatele současné výstavy Body Worlds. „Všechny exponáty vznikly v laboratořích zakladatele plastinace Gunthera von Hagense v Německu a jsou výhradně od evropských dárců, kteří souhlasili s využitím svých těl pro vědecké a vzdělávací účely,“ odpověděla tisková mluvčí Květa Havelková. Dodala, že „jejich exponáty jsou součástí nejenom výstav o lidském těle, ale především slouží k výukovým metodám na mnoha zdravotnických středních školách, a především na vysokých školách po celé Evropě i v Americe.“
Ptali jsme též na přesnější formu spolupráce českého pořadatele s průvodci z řad mediků, respektive s lékařskými fakultami nebo také na případný pietní rozměr expozice. Této žádosti o informace už však JVS TRADE GROUP nevyhověla s poukazem na časovou tíseň před zahájením akce.
To, že výstava Body Worlds souhlasy má, český pořadatel zdůrazňuje i na webových stránkách. Von Hagens, podobně jako společnost Premier Exhibitions, čelil v minulosti vícekrátobviněním,že využívá nelegálně dodaná těla, včetně ostatků osob pravděpodobně popravených v Číně. Jeho Institut pro plastinaci (IfP) nicméně realizujeprogram dobrovolného dárcovství těla podle jeho tvrzení dárci výslovně žádají i o to, aby jejich ostatky byly veřejně vystaveny.
Programy darování celých těl jsou praxí i v České republice, fungují například při 1. i 2. lékařské fakultě UK v Praze nebo při Fakultní nemocnici Olomouc. Tyto ostatky však nejsou určeny ke komerčnímu vystavování, ale čistě ke studijním a badatelským účelům.
David Kachlík, přednosta Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty UK v Praze, pro Téma.21 doplňuje: „Pokud si člověk přeje, aby jeho tělo sloužilo k vědeckým nebo výukovým účelům, jsme za takový dar rádi, neboť bez těl dobrovolných dárců by výuka anatomie, nácvik operačních přístupů nebo provádění vědeckého výzkumu byly obtížné. V ČR, stejně jako v celé EU, pracujeme pouze s těly dobrovolných dárců, lidé tedy musejí za života aktivně uzavřít smlouvu s institucí o darování těla po smrti.“ Zásadní je podle něj v tomto ohledu při zacházení s ostatky etická rovina.
Prostor pro etiku
Jak dodává Čižinský, právě na etickém zhodnocení komerčního vystavování zesnulých těl se lámou postoje. „Osobně považuji vydělávání peněz na takové výstavě za nemorální, a to i v případě, že souhlasy vystavených lidí existují,“ říká starosta.
Jakkoli tedy mohou být v případě Body Worlds dodrženy zákonné podmínky (nicméně na Slovensku pořadatele této výstavy právě za překročení zákona o pohřebnictví pokutovala vloni hygienická stanice), zůstávají pochybnosti v rovině etiky.
V mnoha zemích, kde se výstavy konaly – ať už šlo o tento van Hagensův projekt nebo o obdobné expozice jiných pořadatelů v čele s Premier Exhibitions –, zvedaly kritický hlas například profesní či lidskoprávní organizace nebo církve a další náboženské společnosti, pro které je součástí věrouky nezcizitelná důstojnost lidské osoby. Proti jedné z dřívějších pražských expozic se ostře vyslovil známý český knězTomáš Halík,ve světovém kontextu zmiňme třebaodbornou studiiprofesora bioetiky na univerzitě v Tel Avivu Yechiela Barilana.
Český pořadatel Body Worlds na své webové stránce uvádí, že výstava chce inspirovat „v neposlední řadě k hlubšímu zamyšlení nad tím, co znamená být člověkem“. Nabízí-li pouze tu odpověď, že to znamená moci být po smrti zakonzervován a za úplatu vystaven dychtivým očím veřejnosti, zdá se to poněkud málo. Alespoň pro tu část společnosti, která člověku přičítá i jiný rozměr než jen ten tělesný.
