Jste loajální ruská domácnost a máte zájem ujmout se dítěte z Ukrajiny? Stačí zavítat do internetové databáze, kde si na základě fotografie vyberete konkrétního chlapce nebo děvče podle preferovaného vzhledu či povahových rysů. Seznam, který někdejší ukrajinský dětský ombudsman Mykola Kuleba přirovnal ke „katalogu s otroky“, vytvořily ruské úřady loni v srpnu.
Naoko bohulibá iniciativa ve skutečnosti představuje další ze způsobů, jimiž Rusko systematicky ničí ukrajinskou identitu a budoucnost. Začala přitom podstatně dříve než minulý srpen.
Model je prostý: poté, co Rusové obsadí některou oblast Ukrajiny, evakuují děti z nemocnic, dětských domovů a obdobných zařízení do ruského vnitrozemí. Zde obdrží ruské občanství, jsou podrobeny převýchovným programům a předány adoptivním rodinám.
Například Kira. Během ruského náletu na Mariupol v březnu 2022 se jedenáctiletá dívka stala svědkyní smrti svého otce, se kterým po matčině úmrtí vyrůstala. Pokusila se z města utéci, utrpěla zranění a ruští vojáci ji odvezli do nemocnice v okupovaném Doněcku. Zde se jí podařilo dostat k telefonu a zavolat dědečkovi. Muž se za vnučkou dostal přes nebezpečná kontrolní stanoviště a z místa ji odvezl. Těsně předtím, než by byla umístěna do adoptivní rodiny.
Anebo Ilja. Když při útoku na Mariupol ztratil matku, bylo mu teprve devět. Také jeho odvezli Rusové do Doněcku a měl být umístěn k náhradním rodičům. Jeden z příbuzných ale náhodou zahlédl v ruské televizi jeho obličej a poznal ho. Iljova babička se pak za ním vydala riskantní cestou přes hranice čtyř zemí. Z nemocnice odmítla odejít, dokud jí vnuka nevydali.
Tábor nebo výcvik
Případně je tu nabídka letních táborů v Rusku. Mnoho ukrajinských rodičů jí využilo, aby své potomky dostali z válečné zóny anebo také proto, že byla zdarma. Následně ale pořadatelé děti nevrátili, případně tak učinili až měsíce po termínu anebo rodinám sdělili, že jim je vydají pouze tehdy, když si pro dceru či syna osobně přijedou. Některé tábory se přitom nacházejí až na Dálném východě na tichomořském pobřeží, a pro rodiny je tak finančně i bezpečnostně nemožné se na cestu vydat. Na loňském prosincovém slyšení v americkém Senátu ukrajinská delegace upozornila, že některé děti byly dokonce prokazatelně umístěny do tábora Songdowon v Severní Koreji.
Výzkumná skupina z americké Yaleovy univerzity zdokumentovala na 200 „táborů“ v Rusku i Bělorusku, kam jsou děti odváženy a kde jsou systematicky převychovávány. Metodu popsala jako propagaci ruských výkladů světa i historie a také jako vojenský výcvik, zahrnující fyzickou i psychologickou průpravu po vzoru ruských ozbrojených sil.
Ruská opoziční televize Dožď dále vylíčila, jak jsou děti v některých zařízeních nuceny poslouchat projevy s informacemi o počtu zlikvidovaných „ukrajinských nacistů“, učit se ovládat zbraně, psát ruským vojákům na frontu nebo je navštěvovat v nemocnicích.
„Zachránit“ a převychovat
Ukrajinské úřady sečetly, že Rusko od začátku invaze nezákonně deportovalo na své území nebo do oblastí, které okupuje, nejméně 20 tisíc dětí. Pokračuje tak v praxi, kterou zahájilo už při okupaci Donbasu v roce 2014. Systém, který umožňuje odvážet ukrajinské děti ze zabraných území, tehdy vytvořila ruská lékařka a charitativní celebrita Jelizaveta Glinkova a dnes ho rozvíjí prezidentská komisařka pro práva dětí Marija Lvova-Bělova.
Systém se zvláště zaměřuje na děti bez rodičů a sirotky. Alespoň zdánlivě. „Jsem v Rusku. Píšu ti tajně, podařilo se mi dostat se na chvíli k mobilu. Říkají, že jsem sirotek. Ale já nejsem sirotek, mám tebe, mám prarodiče. Dětí jako já je tu hodně.“ Jde o citaci ze zprávy deportovaného chlapce jeho tetě, která zazněla v létě 2022 na jednání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Chlapcova matka zemřela při ruském bombardování. Jindy jsou zase otcové a matky deportovaných dětí zadržováni okupačními úřady.
Sama komisařka Lvova-Bělova si hned v první vlně adopcí – během obléhání Mariupolu v březnu 2022 – osvojila jedno z místních „zachráněných“ dětí, tehdy patnáctiletého Filipa Golovnju. V květnu 2022 ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákony, které proces osvojení usnadňují: dětem vyvezeným z Ukrajiny úřady obratem přidělí ruské občanství a pak je rozdají ruským rodinám. Právně tak neexistuje možnost adopce ukrajinského dítěte v Rusku, na což se ruské autority někdy odvolávají. Znamená to ale také, že osud konkrétních ukrajinských dětí je velmi obtížně dohledatelný, protože jejich dřívější identita již úředně neexistuje.
Velký bratr tě sleduje. Rusky
Nezávislý ruský portál Meduza.io se sídlem v lotyšské Rize rozkryl, jak se Rusko na převýchovu nejmladší ukrajinské generace od počátku války připravovalo. Investuje do ní nejen u odvlečených dětí, ale i u odhadem půlmilionu těch, které žijí na zabraných územích s rodiči. Hned v březnu 2022 Putin přidělil ministerstvu školství 52 milionů rublů (asi dvanáct milionů korun) na „socializaci dospívajících“, za které pak Lvova-Bělova zřídila svůj deportační a převýchovný program.
Indoktrinace v táborech i výuka podle ruského učebního plánu na okupovaných územích (jiná tu není možná) obnáší vytěsnění ukrajinštiny, ukrajinských symbolů i ukrajinského pohledu na dějiny, a především na probíhající konflikt – a jejich nahrazení ruštinou, ruskými příběhy a písněmi a ruským výkladem světa, aby si děti „vytvořily ruskou identitu“.
Učitelé ve školách mají kromě série učebnic vydaných zkraje roku 2022 k ruce například metodickou příručku z dílny ministerstva školství, která mj. obsahuje slovní obraty a výrazy, jež mohou být „projevem extremismu a terorismu“: vedle symbolů Třetí říše tu figuruje například heslo „Slava Ukrajini! Herojam slava!“, které se během ruské invaze stalo heslem ukrajinského odporu. O válce samé se zde mluví jako o „složité geopolitické situaci, která nutí rodiny se stěhovat“.Do portfolia ruských úřadů patří dle Meduzy také rozsáhlé sledování profilů dospívajících na sociálních sítích – „Velký bratr pro teenagery“, jak postupy charakterizoval zdroj z ruského ministerstva školství.
Jak zničit národ
V březnu 2023 Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) konstatoval, že nucené deportace ukrajinských dětí „porušují mezinárodní humanitární právo a představují válečný zločin“. Výnos podpořily i Česká republika a Slovensko. Překračována je také Úmluva OSN o právech dítěte. Úsilí přeznačit národní identitu deportovaných nese podle mezinárodního práva známky genocidního jednání. „Únosy ukrajinských dětí nejsou vedlejším produktem války, ale záměrnou státní politikou, plánovanou a prováděnou na nejvyšší úrovni,“ prohlásil Světový kongres Ukrajinců (UWC).
Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu vydal na Putina i Lvovou-Bělovou zatykače. Komisařku sankcionují mj. Evropská unie, USA, Kanada nebo Austrálie.
V únoru 2024 vznikla díky spolupráci Ukrajiny a Kanady Mezinárodní koalice pro návrat ukrajinských dětí, ke které nyní patří 41 států včetně Česka. Slovensko se loni na podzim připojit odmítlo. Koalice pomáhá vyhledávat a identifikovat zavlečené děti a vyjednávat i financovat jejich návrat. Další státy jako Vatikán nebo Katar se úsilí účastní coby zprostředkovatelé.
Podle ukrajinské prezidentské iniciativa Bring Kids Back UA (Přiveďte děti zpět) se zatím podařilo vrátit k jejich rodinám 2003 zavlečených dětí.
Navrchu všech seznamů
Evropský parlament přijal ke čtvrtému výročí invaze rezoluci, ve které deportace dětí a pokusy o jejich asimilaci důrazně odsuzuje. Na podzimním zasedání Valného shromáždění OSN je připomněl český prezident Petr Pavel s tím, že je Česko hodnotí jako „zločiny“ a „hrubé porušení lidských práv“. V neposlední řadě jsou unesené děti předmětem probíhajících mírových jednání pod taktovkou USA. Loni se při setkání na Aljašce nechal slyšet americký prezident Donald Trump, že návrat dětí je „položka vévodící všem seznamům“.
Násilné deportace dětí a jejich převýchova znějí západnímu světu povědomě, ani v Česku nemusíme pro příklad chodit daleko, stačí vzpomenout na tzv. lidické děti, zavlečené a germanizované po vyhlazení obce nacisty.
Historická zkušenost by měla o to více podpořit soustředěný mezinárodní tlak na Rusko, který už přináší alespoň částečné plody. To by pak pro mezinárodní společenství mohlo být inspirací také v dalších oblastech konfliktu, který Rusko vyvolalo a který se ani po čtyřech letech nedaří uspokojivě uzavřít.
