Andy Burnham se stal premiérem Spojeného království minulé pondělí 20. července a hned v prvním projevu k novinářům poukázal na fakt, že je už sedmým ministerským předsedou země od roku 2016. Dal tím najevo, že si uvědomuje křehkost své pozice a skutečnost, že nastupuje v éře politické nestability.
Bunrhamův předchůdce Starmer rezignoval kvůli mizerným výsledkům v místních volbách (obdoba našich voleb do krajů a místních samospráv), premiérské křeslo se ale pod ním kývalo delší dobu. Přitom před dvěma lety přivedl Labouristickou stranu k výraznému vítězství ve všeobecných volbách do sněmovny, díky kterému má strana v dolní komoře parlamentu pohodlnou většinu 174 křesel, což je druhý nejlepší výsledek v jejích dějinách.
Bývalý starosta Manchesteru Andy Burnham tak má dobrou výchozí pozici k tomu, aby prosadil svůj program. Zároveň ale musí postupovat opatrně, protože popularita Labouristů klesá a momentálně je podle průzkumů nejsilnější stranou v zemi Reform UK Nigela Farage. Stranický systém možná čeká radikální změna.
Plán pro budoucnost
Premiér Burnham má zhruba tři roky na to, aby situaci změnil. Jak toho chce dosáhnout nastínil i v krátkém projevu přímo před premiérskou rezidencí v čísle deset na Downing Street. Klíčem je podle něj zlepšení života obyčejných Britů, aby mohli opět věřit, že politický systém funguje.
Za počátek ekonomických potíží střední a nižší třídy Burnham v projevu označil politickou centralizaci, ekonomickou deregulaci a privatizaci v 80. letech minulého století. Je tedy nasnadě, že se bude do jisté míry chtít vrátit k programu Labouristické strany z doby před tím.
Ještě tento rok chce nový premiér představit desetiletý plán pro Británii, který by měl detailněji popsat, čeho a jak chce dosáhnout. Vycházet bude hlavně z dokumentu zveřejněného pod názvem The Burnham Programme.
Reforma politického systému
První bod, kterému se toto programové prohlášení věnuje, je samotný politický systém. Burnham hlásá posílení role místních samospráv a změnu složení parlamentu. Jeho horní komoru by nadále neměla tvořit sněmovna lordů, ale „sněm národů a regionů“ po vzoru Spolkové rady, horní komory německého parlamentu.
Sněmovna lordů příležitostně komplikuje přijetí zákonů, ale její původní moc byla výrazně omezena zákony z let 1911 a 1949. Nyní v podstatě může schválení zákona, který prošel dolní sněmovnou, jen o rok pozdržet. Navíc se to netýká zákonů o rozpočtu a daních.
Za pozornost stojí určitě i snaha proměnit volební systém pro dolní sněmovnu z většinového na poměrný. Burnham poukazuje na to, že zatímco jeho Labouristé získali 63 % křesel ve sněmovně za 34 % hlasů, Farageova Reform UK, kterou podpořilo 14 % voličů, má jen pět ze 650 poslanců. Pokud by to myslel vážně, šlo by o nejodvážnější změnu voleb od zavedení všeobecného volebního práva v roce 1918.
Není to poprvé, kdy se v Británii vážně debatuje o změně volebního systému, který zvýhodňuje velké strany. Jenže ještě v roce 2011 voliči výrazným rozdílem 68 % ku 32 % odmítli daleko menší změnu, která by jim dávala možnost v jednomandátových obvodech seřadit kandidáty podle preferencí. Jednalo se o podobný systém, který chtěl český Senát v roce 2018 přijmout jako náhradu za dvoukolové hlasování, které známe dnes.
Burnham možná ví, že jeho plán je v tomto ohledu příliš ambiciózní. Zároveň si je ale zřejmě vědom také toho, že podíl Britů, kteří by nějakou změnu volebního systému uvítali, roste. Podle průzkumu National Center for Social Research z června 2024 jen 40 % dotazovaných věří, že současný většinový systém přispívá k sestavení efektivní vlády.
Byty Britům
Důležité body Burnhamova programu se týkají ekonomiky a sociální oblasti. Tady se skutečně dá říct, že se Labour Party vrací ke svým kořenům z doby po druhé světové válce. Na ni Burnham několikrát odkazuje. Například tehdejší levicové vlády chválí za výstavbu sociálního bydlení i přes poválečné ekonomické problémy.
Právě bydlení věnuje zvláštní pozornost. Krom půl milionu nových sociálních bytů během osmi let má větší dostupnosti bydlení prospět i vyšší zdanění investičních a prázdných nemovitostí. Nejvyšší pětinásobnou sazbu mají platit zahraniční majitelé prázdných nemovitostí. Toto opatření je naprosto přiznaně namířené proti především ruským oligarchům, kteří v lukrativních bytech v Londýně ukládají svůj majetek.
Burnham prosazuje také podporu praktického vzdělávání nebo domácího průmyslu, který by měl vytvořit pracovní příležitosti i pro ty, kteří nemají vysokoškolský titul.
Konec Blairovy Nové Labour
Je otázkou, co dokáže nový premiér prosadit do programu, pro který bude potřebovat podporu většiny svých spolustraníků. Burnhamův „vysněný“ program se ale dá označit za konec éry tzv. nové Labour Party premiéra Tonyho Blaira z přelomu století.
Opatrný optimismus, který vedl například k zavedení školného na univerzitách a privatizaci některých služeb, střídá posílení role státu. To nejspíš odpovídá společenské poptávce. I když se jedná o znatelný posun doleva, Burnham se neprofiluje jako populista zaštiťující se vůlí lidu.
Voliči mají už delší dobu pocit, že Labouristé jsou jen mírnější Konzervativci. Burnham je ochotný jim nabídnout levicovější recepty. I kdyby měly selhat, je nejspíš potřeba, aby si je Británie vyzkoušela. Volební test čeká Burnhama nejpozději za tři roky.
