Dřevoryt slavného německého malíře a grafika Albrechta Dürera (1471–1528) Nosorožec se řadí ke stovce nejvýznamnějších výtvarných děl Evropy. Černobílý grafický list Nosorožce koupila Knihovna AV ČR v antikvariátu roku 1958 a uložila jej do depozitáře starých tisků. Až v loňském roce ukázala grafiku veřejnosti kunsthistorička Ústavu dějin umění AV ČR Sylva Dobalová jako doprovod ke své přednášce na festivalu Noc vědců. Povšimla si přitom, že je otisk velmi ostrý, z neopotřebované desky, a obsahuje i další detaily, které napovídají, že by mohlo jít o originál. To potom potvrdili odborníci. Senzační objev Akademie zveřejnila toto pondělí, během zahájení festivaluTýden Akademie věd ČR.
Nosorožec z porcelánu
Dürerův Nosorožec byl mnohokrát kopírován a přetiskován. Kupříkladu v roce 1549 byla na počest nového francouzského krále Jindřicha II. vztyčena v Paříži socha zvířete vytvořená podle této Dürerovy grafické předlohy, do svého znaku si obrázek vybral Alexandr Medicejský, reliéf dürerovského tlustokožce se dostal na kostelní vrata i na elegantní porcelán.
Obrat nastal až v polovině 18. století. Tehdy bylo totiž do Evropy dopraveno několik živých nosorožců a veřejnost si začala uvědomovat, jak moc se Dürerovo zpodobení od skutečnosti liší. Ne, reální nosorožci nemají růžek na šíji ani pláty na hřbetě podobné brnění. Jak je možné, že se renesanční mistr tak zmýlil?!
Dárek pro papeže
Odpověď je prostá. Albrecht Dürer zvíře nikdy neviděl, a tak na rozdíl například od jeho neméně proslulého Zajíce (1502) jde jen o přibližnou interpretaci na základě popisu a jednoduchého náčrtku. „Prvního května roku 1513 n. l. přivezl mocný portugalský král Manuel Lisabonský z Indie jisté živé zvíře, zvané nosorožec. Má barvu jako želva a je téměř celý pokrytý silnými šupinami. Je velký jako slon, ale má kratší nohy a je téměř nezranitelný. Na špičce nosu má silný špičatý roh, který si brousí o kameny,“ zněl popis nosorožce indického, vůbec prvního nosorožce v Evropě, kterého v roce 1515 přivezl do Lisabonu král Manuel, aby jej daroval papeži Lvu X. Zvíře na to mimochodem doplatilo. K novému majiteli jej okrášleného květinami a sametovým límcem převáželi přes moře, loď ztroskotala a nosorožec utonul.
Citovaný zápis má českou stopu. Přesněji stupu moravskou: jeho autorem je Valentim Fernandes, moravský rodák, etnický Němec a portugalský usedlík. V Lisabonu se živil coby spisovatel a překladatel. Právě pod vlivem jeho líčení Dürer oblékl nosorožce do brnění, a ovlivnil tak evropskou představivost na dlouhé desítky let.
V roce 2013 vydražila jeden z nemnoha dochovaných prvotisků Nosorožce newyorská aukční síň Christie’s. Konečná částka 866 500 dolarů (asi 18 milionů korun) z něj učinila nejdražší dražené autorovo dílo.
Vedle originálu Nosorožce se však může Česko pyšnit ještě dalšími Dürerovými pracemi řazenými k jeho nejcennějším. Především je to rozměrná olejomalba Růžencová slavnost (1506), která je součástí stálé expozice Starých mistrů v Národní galerii Praha. Znázorňuje Madonu s dítětem mezi andílky, světci a velmoži. Také tento obraz má pozoruhodnou historii. Připomeňme z ní alespoň, že se do Prahy dostal na žádost uměnímilovného císaře Rudolfa II. Zabalený v kobercích jej sem přes Alpy přenesli čtyři zdatní nosiči.
