„Společně překonáváme těžkosti, společně dosahujeme cílů. Společně píšeme historii úspěchů naší země. Máme výsledky, máme plán, máme budoucnost!“ stojí v manuálu ke kampani, který Putinova strana Jednotné Rusko rozesílá před volbami do svých regionálních poboček.
Strana je u moci nepřetržitě od prosince 2003.
Současná hospodářská, ale ani bezpečnostní situace země však zdaleka nevypadá jako z letáku. V první řadě trpí v důsledku ukrajinských dronových úderů na rafinérie hluboko na ruském území akutní palivovou krizí. Tu po počátečním zapírání přiznala i vedoucí místa.
Vysvětlila ji ovšem „tradičním nárůstem spotřeby paliva během období volna“ a jeho překryvem „s řadou neplánovaných údržeb ropných rafinérií“, jejichž příčinu blíže neupřesnila. Nedostatek paliv na čerpacích stanicích připustil na setkání s představiteli ruského energetického průmyslu dokonce prezident Vladimir Putin.
Podle odhadů opozičních ruských novin Novaja Gazeta Europe z počátku července se výpadky dodávek pohonných hmot a omezení prodeje dotkly 78 z 83 regionů Ruské federace a také okupovaných území. Zcela nebo částečně muselo být odstaveno 16 rafinérií, což odpovídá 40 % produkce benzínu v Rusku.
Až do konce kalendářního roku platí celostátní zákaz vývozu pohonných hmot, na okupovaném Krymu už v červnu platil téměř úplný zákaz jejich prodeje a ve zbytku ruského území jsou zaváděny limity pro tankování.
Ruský premiér Michail Mišustin pak podepsal dekret, který rafineriím povoluje produkovat motorová paliva i v horší kvalitě, mj. se zvýšeným obsahem jedovaté síry. Kromě soukromých spotřebitelů jsou totiž pohonné hmoty akutně potřeba v zemědělství či průmyslu. A také ve vojenském sektoru: a právě to činí v očích Ukrajinců z ruských ropných závodů legitimní cíl.
Vojenský cíl: Pohlednice a drony
Podobně Kyjev obhajuje své útoky na sklady společnosti Wildberries, které spustil v polovině července. Na tomto obrovském internetovém tržišti prodávají a nakupují desítky milionů Rusů oblečení, kosmetiku, potřeby do domácnosti či potraviny.
Ukrajina ho zařadila na svůj sankční seznam už v roce 2021 kvůli šíření ruské propagandy. Nyní se zde navíc podle Kyjeva skladují a přepravují i vojenské vybavení nebo komponenty pro vojenskou techniku.
Drony od už zničily nebo vážně poškodily desítku velkých logistických center (z celkového počtu kolem dvou set). Odhady škod na zboží se pohybují od 150 miliard rublů (asi 1,64 miliardy eur), čistý zisk společnosti Wildberries za loňský rok byl přitom 175 miliard rublů. Zničeny jsou i stovky čtverečních metrů skladovacích prostor (náhradní nyní společnost hledá v bezpečnějším Kazachstánu). Několik lidí přišlo o život.
Kam zmizel normální život?
Především se tím ale Ukrajině podařilo přiblížit válku obyčejným Rusům a jejich každodenním životům „v týlu“. Tržiště Wildberries je zvláště populární mezi obyvateli s nízkými příjmy mimo velká města, kteří zároveň nejvíce podporují Vladimira Putina. Kde malí podnikatelé přicházejí v zasažených skladech o své zboží a spotřebitelé o možnost koupit si věci denní potřeby, narušuje se pocit normálnosti a zasévá nejistota.
Britský The Guardian cituje jednu z poškozených Marii, která měla veškerou svou produkci pohlednic uskladněnou u Wildberries v Elektrostalu a Krasnodaru. Oba sklady po ukrajinských úderech zcela vyhořely.
„Jak můžete podnikat, když všechna aktiva vaší společnosti prostě shoří? Přišla jsem o všechno. Jak mám zůstat klidná? Včera jste měli pokojný, normální život. Mohli jste dělat plány. Dnes nemám nic,“ řekla Maria Guardianu.
Inflace ve stínu stanného práva
Důležitější než ekonomické škody je ale psychologický dopad, tedy to, že se mnohem více Rusů ptá, proč se toto děje a proč to celé trvá už tak dlouho.
Pocit rizika, nekomfortu a nejistoty prohlubují i další hospodářské problémy Ruska v čele s vysokou inflací či útlumem kamenného maloobchodu. Základní potraviny jako ovoce, zelenina, ryby nebo pečivo patří ke komoditám, které zdražují nejrychleji, jak uvádějí oficiální ruské statistiky.
K tomu Ukrajina útočí na rafinérie, sklady, komunikační uzly nebo energetickou infrastrukturu stovky kilometrů hluboko v ruském vnitrozemí. A ač se přímo na frontě rozhodně nedá mluvit o ukrajinské převaze, ani Rusové nepostupují. Pokračují nyní především v nočních útocích drony a raketami na ukrajinském území.
I z nejvyšších míst se opatrně připouštějí potíže a deklaruje ochota k jednáním a zastavení bojů.
Obyvatele znejišťují také zprávy o připravované masové mobilizaci nebo o možném vyhlášení stanného práva, kterému napovídají aktuální změny v předpisech Rosgvardije o pravidlech civilní obrany. Ty by mohly vyhlášení stanného práva výrazně usnadnit.
O nové vlně mobilizace se nyní podle nezávislých médií diskutuje už na všech úrovních vlády. V Rusku je totiž stále méně lidí ochotných vstoupit do armády na základě smlouvy. Konečné rozhodnutí ale zatím nepadlo.
Plán vyzradil mj. poslanec Státní dumy Andrej Guruljov na svém telegramovém účtu. Později prohlásil, že byl jeho účet napaden „nepřáteli“. Příspěvek z 1. června nicméně neodstranil.
Místopředseda ruské Rady bezpečnosti Dmitrij Medvěděv poté zvěsti o chystané mobilizaci označil za nepravdivé. Začít by nicméně mohla už v říjnu, vzápětí po volbách.
Vyhrajeme, i kdyby ne
Zda celková situace nyní na počátku srpna může významně ovlivnit výsledek zářijových voleb, je zatím otázkou. Kreml nicméně pro jistotu veřejně snížil svá očekávání volební účasti a zisku Jednotného Ruska na 45 % hlasů při 50% volební účasti. Tentokrát by ji měli posílit také obyvatelé okupovaných oblastí na Donbase a Krymu.
Průzkumy Ruského centra pro výzkum veřejného mínění ukazují, že svůj hlas by vládnoucímu Jednotnému Rusku nyní dala jen necelá třetina voličů. Zisky se momentálně čekají i pro opoziční komunisty nebo populistickou Liberálně-demokratickou stranu Ruska (LDPR).
Informované zdroje pro opoziční ruský server Meduza poznamenávají, že případné manipulace výsledků pro Jednotné Rusko mohou zvláště v odlehlých regionech zafungovat „hladce“.
„Oficiální výsledek 45 % by byl politicky korektní. Rusové byl ho vnímali jako blízký skutečnému číslu a vyvolalo by to méně pochybností než 60 nebo 50 %,“ komentuje nejmenovaný politolog. I s 45 % by strana získala ústavní většinu.
Rusko by pak mohlo dál pokračovat v upevňování autoritářského systému i ve vleklé opotřebovávací válce. Navzdory rostoucím pochybnostem na straně ruské veřejnosti se to stále jeví jako nejpravděpodobnější scénář – protože velké vítězství se momentálně nedá čekat ani na válečném, ani na volebním poli.
