I když s nástupem elektronických žákovských knížek už většinou vysvědčení není pro rodiče velké překvapení, i tak může být doma trochu dusno. Třeba když vám domů dítě přinese známky, se kterými se mezi kamarády spíš nepochlubíte.
Ať už s výsledky počítáte dopředu, nebo ne, stejně se můžou objevit zklamání, smutek, vztek nebo i odpor, když vysvědčení zafunguje jako spouštěč negativních emocí.
Zpracujte emoce
Podle Michaely Klofcové z Linky bezpečí jde o běžné a normální pocity, známky ale radí v takovém rozpoložení s dítětem neprobírat. Děti totiž případné zklamání velmi dobře vycítí, i když jej třeba nedáte najevo slovně. Prvním krokem je tedy vlastní emoce zpracovat.
Při zpracovávání negativních pocitů Klofcová radí vzpomenout si na vlastní studijní neúspěchy.
Můžete se zeptat sám sebe: Ovlivnily nějak mou budoucí spokojenost v životě? Stydím se ještě dnes kvůli tomu, že jsem třeba dostal v šesté třídě čtyřku z matematiky? Nebo si na to už ani do detailu nevzpomenu a vlastně to nehrálo v mém dalším studiu a kariéře žádnou významnou roli?
Pokud tohle podle Klofcové rodiče dokáží reflektovat, často dojdou k tomu, že jejich vlastní studijní přešlapy neměly pro jejich následnou životní pohodu zásadní vliv.
Osudový význam?
Pokud se známky nepovedly hned v několika předmětech, může se dostavit pocit selhání, marnosti, nebo dokonce toho, že dítě pokazilo něco zásadního, co už nedožene.
Klofcová ale rodiče uklidňuje a vysvětluje, že známkám často připisují až osudový význam. „Pokud si dítě nezvnitřní, že špatná známka je nová norma, tak to osudové nebude,“ konstatuje.
Dojít podle ní ale může samozřejmě i k výjimečným případům, třeba reparátu z více předmětů. Tam je podle odbornice potřeba zaměřit se na to, proč dítě necítí dostatečnou motivaci, a snažit se jeho vnitřní nastavení změnit.
Motivace je základ
Pokud je problémem to, že dítě se snažit nechce, často je to proto, že ve studiu nevidí význam.
Podle Klofcové může pomoct otevřeně si s ním promluvit o tom, proč by mělo lepší výsledky vlastně chtít a proč se snažit. „Dítě ani rodič by neměli chtít mít známky pro známky. Měli by ale vědět, že vynikající studijní výsledky otevírají dveře k prominutí přijímacích zkoušek nebo k lepšímu studijnímu průměru, na který se poté bude hledět,“ vyjmenovává. Pozornost také mohou rodiče přesunout na předměty, které dítěti jdou a baví ho, a podporovat jeho ambice v tomto odvětví.
Velké výsledky může přinést i další malá změna. Stačí se s dítětem bavit, nejen o známkách. Hlavními tématy by mělo být zjišťování – co ho zajímá, baví nebo v čem je dobré. Pokud se rodičům podaří mluvit s dítětem otevřeně, bez tlaku a zesměšňování, dozví se často další důležitý kontext, třeba jaké vztahy má ve třídě nebo s učiteli.
„Dítě potřebuje cítit, že je akceptované nejen v těch oblastech, které mu jdou nebo ve kterých exceluje, ale i v těch, které mu nejdou. Kromě vlastního studu ze selhání se přirozeně bojí i toho, že zklame svého rodiče,“ vysvětluje Klofcová a zároveň varuje, že nenaplněné ambice rodičů by potomek nikdy neměl vnímat jako důvod nepřiměřeného studijního drilu.
Vše je totiž hlavně o citlivém balancu dítě motivovat tak, aby i pro něj bylo studium smysluplné, ale zároveň nestavět rovnítko mezi to, kým dítě je a jaké známky nosí domů.
Pokud rodiče cítí, že je situace nad jejich síly, můžou se zdarma obrátit třeba na Rodičovskou linku, provozovanou Linkou bezpečí, nebo třeba na Aperio. Podporu pro děti nabízí kromě Linky bezpečí třeba také Centrum Locika.
