Škola bez ideologie a vlivu politických neziskových organizací. To slibuje vláda ve svém programovém prohlášení. Kromě toho mluví i o omezení státních dotací. Jak ale politické neziskovky ve škole poznat?
Podle předvolebního programu vládních Motoristů sobě jde o neziskovky „progresivistické“, které dětem vysvětlují „že je normální být ‚trans‘ anebo že existují i jiná pohlaví než muž a žena“. Podle Markéty Šichtařové (Svobodní), která kandidovala za SPD, je to například Člověk v tísni, jak uvedla v září minulého roku v předvolební debatě na TV Nova.
Podle poslance Matěje Gregora (Motoristé), který jako příklad zmiňuje organizace Prague Pride nebo Konsent, ale nemá být opatření namířené jen proti „progresivisticky“ orientovaným organizacím. Přistupovat chce podobně i k neziskovkám, které jsou podle něj konzervativnější. „Když do školy přijde přednášet například nějaký křesťanský spolek a někteří rodiče s tím nebudou souhlasit, tak to dítě z toho jednoduše omluví,“ cituje poslance iRozhlas.
Rodičovská kontrola
Tento systém ale už běžně funguje, jak potvrzuje matka dvou dětí Jitka. Ve škole, kam chodí starší dcera, vkládají upozornění na konání každé akce do aplikace Bakaláři, kterou většina škol aktivně používá pro komunikaci s rodiči. „Bývají to takové ty preventivní programy proti drogám a podobně. Předpokládá se, že se dítě zúčastní, pokud rodič neřekne jinak, takže souhlas se nevyžaduje. Moje děti tam chodí, ale pokud bych s něčím nesouhlasila, není problém je omluvit u třídní učitelky a říct, že se účastnit nebudou,“ popisuje.
To potvrzuje i ředitel Biskupského gymnázia v Brně Karel Mikula. „Preventivní programy zveřejňujeme s dostatečným předstihem ve školním informačním systému žákům i rodičům, a to včetně anotace. U selektivní primární prevence či citlivějších témat si škola vyžádá souhlas rodičů. Omluvení z programu je samozřejmě možné,“ uvádí.
Témata klíčová pro život
Právě programy, které se zaměřují na primární prevenci – tedy vzdělávají v oblasti závislostí, sexuáního a jiného násilí či diskriminace a snaží se rizikovému chování předcházet – poptávají školy téměř výhradně u specializovaných neziskových organizací a jejich odborníků.
Mezi organizace, se kterými Biskupské gymnázium Brno spolupracuje, patří například Společnost Podané ruce, která se zabývá drogovou problematikou a závislostmi, dále spolek Acet, který na škole vzdělává v prevenci rizikového sexuálního chování, nebo brněnské Salesiánské středisko mládeže.
To pořádá pro třídy programy, které otevírají témata šikany, integrace do kolektivu nebo důsledky levného dopaminu, který přináší sociální sítě. Koordinátorka tamního programu pro školy Nela Havlíčková uvádí, že je o programy zájem velký. „Zpětná vazba od učitelů je téměř vždy pozitivní. Některé programy zafungovaly tak, že problémy, které třídy měly, po jejich odkrytí a vyřešení na našich programech opravdu ze třídy zmizely,“ popisuje.
Programy reflektují Rámcový vzdělávací program a témata vychází také z konzultace s psychology a učiteli. „Máme zpětné vazby, že právě díky našim programům se situace ve třídách změnila, a proto si myslím, že naše práce má smysl. Programy pro školy jsou důležité, protože nabízí témata, na která není ve škole čas a která jsou pro život klíčová,“ dodává Havlíčková.
S Člověkem v tísni spolupracují tři čtvrtiny škol
Člověk v tísni, který je s termínem „politická neziskovka“ spojovaný nejvíce, působí na školách především v rámci projektu Jeden svět na školách (JSNS). Učitelům skrze něj poskytuje materiály, kterými si můžou pomoct při výuce o lidských právech, právech žen, diskriminaci, životním prostředí ale i finanční gramotnosti.
U lekcí Člověk v tísni zároveň uvádí i jejich zařazení do rámcových vzdělávacích programů. „Každá lekce zároveň prochází posouzením expertní skupiny sestavené ze zkušených vyučujících. Každý film, všechny vzdělávací aktivity, pracovní listy, kvízy a další materiály jsou testovány přímo ve třídách spolupracujícími pedagogy. Na tvorbě informačních materiálů se podílely stovky odborníků relevantních pro konkrétní témata,“ popisuje pro Téma.21 ředitel vzdělávacího programu JSNS Karel Strachota.
Materiály podle Strachoty používají vyučující z více než čtyř tisíc základních a středních škol, což jsou téměř tři čtvrtiny všech škol v Česku. Učitelům tedy podle něj zjevně materiály vyhovují, zároveň ale dodává, že je na každém pedagogovi, jestli materiály ve výuce použije nebo ne. „Využití čehokoliv od nás je dobrovolná volba jednotlivých vyučujících. Přímo do výuky žáků či studentů se přitom já sám ani moje kolegyně a kolegové v podstatě vůbec nezapojujeme,“ upřesňuje Strachota. Dodává, že peníze ze státní kasy tvoří v rozpočtu JSNS na rok 2026 jen asi čtyři procenta.
Pomocná ruka
Webovou stránku, která má pomoct učitelům vzdělávat o tématech souvisejících s lidskými právy, spustila v tomto týdnu také nezisková organizace Amnesty International. „Nabízíme i workshopy, které jsou sice pravidelné, ale nemůžeme tu poptávku obsáhnout úplně celou. Díky obsahu na webu už to někde učitelé mohou zvládnout sami, nepotřebují přímo nás, tedy je to pro ně pomoc,“ uvedla Nela Armunditisová z Amnesty International, která má obsah webu na starost.
Na části obsahu spolupracovali sami učitelé, kteří ho ve třídách i otestovali. Podle Armunditisové je znát, že učitelé chtějí o tématech informovat. Organizace tak spuštění webu podle ní vnímá i jako způsob, který by byl funkční i ve chvíli, kdy by se působení některých organizací na školách omezilo. „Naše projekty vnímáme jako velmi potřebné, zabývají se třeba prevencí rasismu, extremismu. Je to způsob, jak i v takovém případě (zákazu působení neziskových organizací na školách, pozn.red.) podat učitelům pomocnou ruku,“ uvádí Armuditisová a dodává, že k takovému kroku snad nedojde.










