„Můj první den ve škole? Bělostný kabátek a velká kapka krve na něm,“ vzpomíná Martina na zážitek starý skoro půlstoletí. Ale taky na události poměrně nedávné, ze života jejích dětí. „Po covidu zůstaly poznamenané. Něco důležitého v jejich vývoji se zastavilo.“
Jan dodává, jak tato doba podivného bezčasí zasáhla jeho studenty. Jakoby každý semestr přicházela nová generace. A vzpomíná na svůj vlastní gymnaziální iniciační zážitek z listopadu 1989. „Škola se tehdy otřásala stejně jako celý režim.“ Jakoby v mžiku se znovu mezi lidmi objevila dávno zapomenutá slušnost. A taky porozumění mezi generacemi učitelů a studentů. „Je důležité, aby se vzájemně poslouchali. A aby když řeknou svůj názor, druhá strana ho respektovala.“
Poslechněte si nový telefonát mezi Bratislavou a Brnem, kde je toho mnohem víc. Jak na školu vzpomínají a co si o ní myslí redakční kolegové Téma.21? Jsou osobní a odhalují se více, než umožňuje jejich žurnalistická práce.
