„Prostě jsem přišla domů a manžel byl mrtvý. Ten šok byl hrozně velký,“ vzpomíná Terezie, která vychovávala společně s manželem tři malé děti. Když náhle zemřel, zůstala s nimi ze dne na den sama.
Místo truchlení se ale musela věnovat vyplňování formulářů a běhání po úřadech. „Bylo to strašně moc věcí, které bylo potřeba urgentně vyřešit, protože na tom stálo třeba to, že nám nevypnou elektřinu,“ popisuje.
V podobné situaci se každý rok ocitnou tisíce rodin. Jak vyřešit pragmatické věci a kam se obrátit? Co dělat, když se něco takového stane někomu z vašich blízkých? Jakým způsobem nabízet pomoc a co raději vůbec neříkat?
Nejen smutek
Ztrátu partnera si lidé představí hlavně jako tragickou a osobní záležitost. Kromě toho ale na ovdovělého rodiče čeká smršť administrativních úkonů, jako je obvolávání banky, chození po úřadech nebo zařizování pohřbu. Výzva je to také z hlediska logistiky – od hlídání dětí přes domácí práce. A jakkoliv se v té chvíli mohou zdát podstatné jiné věci, zásadní je taky ztráta jednoho příjmu.
Pozůstalému rodiči stát vyplácí vdovský nebo vdovecký důchod. Pro jeho získání musí být splněné podmínky ohledně délky sociálního pojištění zemřelého – nad 28 let je potřeba, aby si platil sociální pojištění po dobu minimálně pěti let v posledním desetiletí. Děti zemřelého zase mají nárok na sirotčí důchod. Tam stačí, aby byl zemřelý rodič plátcem sociálního pojištění minimálně jeden až dva roky (dle jeho věku). Některé domácnosti můžou mít také nárok na tzv. superdávku. Stát nezajišťuje podpůrné služby, jako například poradenství, terapeutickou pomoc a další.
Tuhle roli v Česku přejímají neziskové organizace. O ovdovělé rodiče se stará například Nadační fond Vrba, který rodinám mimo jiné nabízí například službu řemeslníka nebo pečovatelek a chův (tzv. Vrběnek), které můžou pohlídat děti. Rodiny dostávají i praktický manuál toho, co kde zařídit. Ten pomohl zvládnout administrativní zátěž také Terezii.
„Byl ohromně polopaticky napsaný, takže jsem krok po kroku věděla, co mám dělat. Dokonce se to dalo i rozfázovat na věci, které je potřeba udělat hned, a které třeba tolik nespěchají. To mi v prvních týdnech opravdu hodně pomohlo a jsem vděčná, že něco takového existuje a že se mi to dostalo do ruky,“ vyzdvihuje Terezie.
Podle ředitelky Nadačního fondu Vrba Petry Glosr Cvrkalové tímto stádiem projde 98 procent jejich klientů. Manuál, který dostávají, je tvořený na míru. „Liší se to samozřejmě u sezdaných a nesezdaných párů, také když jsou malé děti nebo třeba děti z předešlého vztahu. Jinak vypracovaný je také manuál pro rozvedené páry. Každý náš klient dostane manuál sepsaný přesně pro jeho situaci,“ popisuje.
Zakázané fráze
I když do banky ani na úřad za svoji kamarádku nebo třeba bratra jít nemůžete, je vaše podpora přesto klíčová, ať už jde o pomoc nebo slovní ujištění. Je normální, že nevíte, jak máte reagovat nebo co říct. Jsou ale fráze, které byste určitě používat neměli.
Zejména, pokud jste zemřelého osobně znali, můžete cítit velkou lítost nad tím, že zemřel dobrý táta nebo skvělá máma. Glosr Cvrkalová ale před projevováním přehnané lítostivosti varuje. „Ta žena nebo muž mají v sobě té lítosti tolik, že když to slyší ještě od ostatních, může je to klidně i naštvat, protože: ‚já vím, s kým jsem žila, ty mi to tady nemusíš říkat‘,“ vysvětluje.
Mezi nevhodné rady řadí také věty typu „musíš být silný/á“ nebo „drž se kvůli dětem“. Dobrou útěchu neposkytne truchlícímu ani věta, že „čas všechno spraví“. Podle Glosr Cvrkalové to tak totiž nefunguje. „Ta bolest není větší nebo menší, ona je stejná, ale jen se den po dni s tou bolestí naučíme žít. Myslím si, že většina našich klientů si stále dokáže ten moment vybavit stejně bolestně, když se k té situaci vrátí,“ popisuje Glosr Cvrkalová, která sama ztrátu partnera zažila.
Správným přístupem je podle ní empatie a vyjádření blízkosti. „Řekněte tomu člověku, že vnímáte jeho bolest, že je vám to líto. Není ani nic špatného přiznat, že vlastně nevíte, co máte říct,“ radí.
Konkrétní pomoc
Pokud chcete nabídnout pomoc, udělejte to konkrétně, ať už půjde o hlídání dětí, nákup nebo úklid. Věta „kdybys cokoli potřeboval/a“ je totiž spíš na obtíž. „Neměla jsem kapacitu na to se někomu ozývat, když jsem něco potřebovala. Byla jsem tak zahlcená vším tím, co jsem musela, že tohle už bylo nad moje síly,“ popisuje Terezie.
Nejvíce jí pomohly konkrétní nabídky přátel a rodiny. „Třeba když mi někdo napsal, že zítra má volno a může si vzít děti, nebo mi kamarádka nabídla, že mě doprovodí na úřad,“ vyjmenovává.
Konkrétní pomoc může podle Glosr Cvrkalové být i dlouhodobá. „Pokud vím, že děti chodí do hudebky a že je tam vozil manžel, můžu se nabídnout, že třeba tento půlrok je budu vozit já,“ uvádí příklad.
Například dobrý úmysl rodině navařit ale není podle ní ideální formou podpory. „Z osobní zkušenosti vám můžu říct, že ten žaludek se tak stáhne, že ani nemáte pocit hladu. I mnoho klientů mi říká, že se jim sešlo velké množství jídla a že jim to bylo líto vyhazovat, ale že nemohli jíst,“ upozorňuje Glosr Cvrkalová.
Propojení s odborníky
V neposlední řadě můžete svému blízkému doporučit organizace, na které se může obrátit. Zmiňovaný Nadační fond Vrba rodinám také pomáhá s pozůstalostním řízením, organizuje online i osobní terapeutická a podpůrná setkání i tábor pro děti, ale pořádá třeba také zahraniční pobyt pro pozůstalého rodiče, kde se může soustředit na sebe a říct si, co dál.
Podporu a propojení s dalšími odborníky nabízí i organizace Klára pomáhá, Cesta domů nebo Poradna Vigvam. Často provozují bezplatnou linku nebo online konzultace, ale i další formy pomoci.
Zajímavou alternativou je i projekt Daruj kousek sebe, kde konkrétní lidé nabízí například doučování dětí, drobné opravy v domácnosti nebo i právní poradenství. Služby v projektu realizovaného Nadačním fondem Vrba můžete nejen využít, ale také nabídnout.
