Projev Marca Rubia na bezpečnostní konferenci v Mnichově posluchači několikrát přerušili aplausem. Na konci dokonce povstali. Stačilo k tomu jediné, aby Rubio Evropu otevřeně neškolil. Obecně se totiž čekalo, že půjde o další potvrzení sílícího ideologického rozkolu mezi starým kontinentem a USA.
Náladu před vystoupením amerického ministra zahraničí a po něm nejlépe vystihnul zpravodajský titulek na serveru Novinky. Podle něj „šokoval svým vlídným projevem“. Evropa si v posledním roce zvykla schytávat od Trumpovy administrativy v lepším případě urážky a v horším výhrůžky. Změna tónu tak stačila ke kolektivnímu úlevnému vydechnutí.
Rubio hovořil mimo jiné o tom, jak má Evropa být hrdá na svou roli v dějinách západní civilizace, o společném křesťanském poutu a nutnosti bránit „vymazání civilizace“ prostřednictvím masové migrace. Kdyby to samé pronesl před dvěma lety, tak by se mu dostalo v lepším případě rozpačitého přijetí. Po otevřeném horování amerického USA J. D. Vance za krajní pravici a přísnou imigrační politiku v Trumpově stylu na stejné konferenci loni, ale i tohle působilo vlastně poměrně vstřícně. No neměli bychom kvůli tomu přehlížet, že obsah se v porovnaní s Vancem příliš nezměnil.
Podle Trumpa
Než se dostaneme k zahraniční politice, měli bychom si všimnout, jak moc ji Rubio spojoval s otázkami té domácí. Když mluvil o novém nastavení dodavatelských řetězců a posílení domácího průmyslu, šlo o jasnou obhajobu Trumpových cel. Kritizoval například, že v optimistických 90. letech minulého století západní země přijaly „dogmatickou vizi volného a ničím neomezeného obchodu i v situaci, kdy některé národy chránily své ekonomiky a podporovaly své firmy, aby systematicky oslabily ty naše.“
To by bylo možné přijmout jako legitimní kritiku v okamžiku, kdy by tím Rubio myslel geopolitické konkurenty, jako třeba Čínu. Jenže Trump se ve svých obchodních válkách chová i k nejbližším spojencům co by k nepřátelům. Jakou hodnotu má pak přináležitost k jedné západní civilizaci dle představy USA třeba pro Kanadu?
Opakované odkazy na hrdost na západní civilizaci a nutnost zabránit jejímu zničení pak i v tomto kontextu působí především jako snaha vnutit Evropě, ale třeba právě i Kanadě, Trumpův pohled na migraci.
Amerika pod vedením současného prezidenta nerezignovala na snahu ovlivnit domácí politiku spojeneckých zemí tak, aby více odpovídala té momentální americké. Je to zřejmé nejsilněji v otázkách migrace, ale v kontextu amerických kroků je zřejmé, že podobná ambice existuje i třeba co se týče ekonomických otázek, regulace technologií a podobně.
Když Rubio říká, že „Amerika razí cestu k novému století prosperity“ a chce, abychom se k ní přidali, už neříká, jakou roli máme my „cenění spojenci a nejstarší přátelé“ na této cestě hrát. Trumpova Amerika ovšem svými kroky jako by spojencům vzkazovala, že na této nové cestě k prosperitě mají především „držet hubu a krok“.
Jak reformovat OSN
Větší pozornost komentátoři věnovali Rubiovým slovům o mezinárodním systému. Nejcitovanější jsou asi věty o tom, že mezinárodní systém založený na pravidlech, je podle amerického ministra zahraniční nadužívaný pojem, a slova o nutnosti reformy Organizace spojených národů (OSN). USA prý chtějí mezinárodní systém přebudovat a spolupracovat při tom s Evropou. Jenže Rubio neřekl, jak má vypadat nový systém, který ten stávající nahradí.
Lze jen těžko polemizovat s tím, že OSN není schopná zabránit různým porušením mezinárodního práva. Rubio má také pravdu v tom, že se vrací éra tvrdého prosazování národních zájmů. Potíž je ale, že Amerika se s tím chce vyrovnat nikoliv tím, že by tomu čelila, ale naopak chce v tom být sama nejtvrdší a nejdůslednější.
Moc a právo
Pokud nás Spojené státy zvou k budování mezinárodního systému založeném na principu síly, pak je třeba to odmítnout. Není to v zájmu Evropské unie jako celku a tím méně jednotlivých evropských zemí, které v takovém světě budou daleko spíš kořistí než lovcem. Rubio v podstatě neříká, že Amerika chce budovat nový mezinárodní systém. Nabízí nám jen možnost stát se součástí toho, co Washington považuje za svou sféru vlivu. To je jistě lepší než být ve sféře vlivu Ruska.
Zároveň by ovšem bylo lepší prohloubit evropskou integraci a upevňovat spojenectví například s Kanadou tak, aby byla Evropa strategicky co nejvíce nezávislá. Trumpovy choutky například na Grónsko prozatím zchladil odpor demokratů i republikánů v Kongresu. Ten ale nemusí trvat věčně.
O to více pro Evropu platí, že se nepotřebuje podílet na budování systému, v němž vládnou velmocenské choutky. Musí naopak najít efektivní způsob, jak jim čelit.
