Do svého telefonického rozhovoru o souvislostech a kontrastech čínské a evropské společnosti Martina s Janem přizvali hosty s osobními pohledy na Čínu, které se docela liší od obvyklých zpráv o politice či ekonomice. Básník Viktor Suchý v Pekingu učí slovenštinu a píše básně haiku inspirované čínskou krajinou. Milan Ivan do Číny odjel původně kvůli bojovým uměním, ale nakonec našel něco, co nečekal, víru v Krista.
Evropa dokázala být velmocí, aniž by měla jednoho vládce. Její síla je v rozmanitosti. Což souvisí s formativní ideou křesťanskou, podobně jako čínský hierarchický systém jednoho vládce zase s ideou legistickou a konfuciánskou. A to už po celé věky. Jak si mohou tyto tak odlišné společnosti porozumět? Nebo jsou odsouzeny k nepochopení a vzájemnému boji? Jenže v globalizovaném světě nelze žít, jako by ten druhý neexistoval, i když je z druhé strany planety.
Ve dvacátém století se centrum globální moci přesunulo z Evropy do USA, což bylo celkem hladké vzhledem ke sdílené stejné kultuře. Sociolog Immanuel Wallerstein už v osmdesátých letech předpovídal další přesun globální moci, tentokrát do Číny. A nyní jsme ho možná svědky. Jenže je to pro nás zároveň kulturní šok. Co si s tím počít?
