Dokument Laudato si‘ – hlavní naukový text katolické církve o ochraně životního prostředí – požaduje přechod k ekologicky zodpovědnějšímu chování, a to nejen u katolíků, ale u celé globální společnosti. V souvislosti s výročím deseti let od jeho vydání sledujeme tento týden v Téma.21 různé přístupy, jak k jeho naplňování přistupovat. Více o výročí i dokumentu Laudato si‘ se dozvíte v úvodnímčlánku, v dalším zase ukazujeme, jak se dáekologie propojit s výchovou.
Jde to i v zemědělství
„Nakládání s pozemky v duchu udržitelného hospodaření pokládám za dobrou možnost, jak může církev působit navenek,“ glosuje pro Téma.21 Pavel Růžička, polní hospodář plzeňského biskupství. Během restitucí majetku zabaveného po roce 1948 se přibližně 3500 hektarů zemědělské půdy vrátilo farnostem na území plzeňské diecéze, správního celku, který z jihu na sever sahá od Klatov po Jáchymov. Samotné farnosti nicméně na polích zpravidla nehospodaří, ale půdu pronajímají pachtýřům. Smlouvy se přitom diecéze snaží nastavit tak, aby podporovaly udržitelné hospodaření a napomáhaly ozdravení a ochraně krajiny. A tato cesta, kterou nastoupila v roce 2021, už přináší efekt.
„V praxi to znamená, že věnujeme pozornost každému katastru, kde uzavíráme pachtovní smlouvu. Sledujeme, jací pachtýři tam hospodaří a jak, zda je potřeba do smlouvy začlenit specifické podmínky protierozní ochrany, jestli na pozemku existuje možnost obnovy nějaké historické cesty či aleje atd. Potom se na těchto krocích domlouváme s konkrétním nájemcem,“ vysvětluje Růžička. Další na řadě je motivace zemědělců k využívání postupů, které podporují dobrou kondici půdy a krajiny. „Pod tím si můžete představit klasické věci jako hnojení přirozenou organickou hmotou, ale především ochranu proti degradaci půdy a podporu biodiverzity. Takže se snažíme nájemce povzbuzovat, kupříkladu aby vysazovali meziplodiny nebo biopásy a orná půda aby nezůstávala nezakrytá,“ popisuje hospodář.
Plzeňské biskupství v tomto režimu pronajímá aktuálně pozemky přibližně tisíci pachtýřů. Ve výběrových řízeních, která vypisuje, se snaží upřednostnit ty, kteří jsou udržitelnému hospodaření otevření. U již platných smluv s hospodáři s konvenčnějším přístupem anebo tehdy, když jsou limitovaní například svým rozpočtem nebo dostupnou technikou, hledá diecéze individuální a oboustranně uspokojivá řešení. „Setkáváme se ale také s nadšenými reakcemi. Zvláště nás zemědělci chválí, že se jako jedni z mála pronajímatelů o své pozemky opravdu staráme, víme, kde leží a co na nich roste,“ podotýká Pavel Růžička.
Pracovníci diecéze totiž své katastry osobně navštěvují, aby posoudili, v jaké jsou kondici a jaké možnosti se tu nabízejí. „Objevujeme tak třeba i místa, kde dává smysl obnovit cestu, vysadit stromořadí nebo založit tůň,“ vykresluje. Nová alej tak nyní vede třeba ke kostelu v Potvorově na Kralovicku. Hotová je jedna tůň a další projekty čekají na odsouhlasení. „Ve Chválenicích se zase usadil bobr a postavil si obrovský hrad. Bude z toho nádherné místo, jen je ještě potřeba dořešit nějaká technická opatření, konkrétně drenáž, aby se voda z přeplněného bobřího rybníka nerozlévala jiným majitelům v okolí po jejich pozemcích,“ doplňuje diecézní hospodář.
Inspirovat se a vzdělat
Zemědělci, kteří obdělávají pozemky plzeňské diecéze, mají už třetím rokem možnost využít bezplatného školení v otázkách péče o krajinu a udržitelného hospodaření. Letošní seminář pořádá biskupství 21. listopadu v Plzni. Před svými kolegy tu promluví úspěšní ekozemědělci z Česka, Rakouska a Německa, mezi nimi Martin Hutař, zakladatel jihomoravské společnosti PROBIO, která v Česku začala s ekologickým zemědělstvím a produkcí biopotravin mezi prvními už v 90. letech.
„Chceme tak našim nájemcům poskytnout určitý bonus a také jim zprostředkovat nové myšlenky a inovativní postupy, ke kterým zvláště konvenční zemědělci nemají vždy důvěru,“ objasňuje Pavel Růžička. Přibližně stovka zájemců zpravidla přijíždí osobně, dalších několik set se připojuje online. Ohlasy jsou zatím podle Růžičky vynikající. „Účastníci akci berou také jako příležitost navázat spoustu užitečných vztahů,“ doplňuje. Jen pro příklad, na letošním programu bude třeba to, jak zajistit dostatečnou výživu rostlin i bez syntetických hnojiv, jaké plodiny zvolit pro konkrétní pozemek, aby farma prosperovala, jak nastavit odbyt anebo jak se připravit na možná budoucí rizika, která zemědělství přináší klimatická změna.
Vedle práce s nájemci a pachtovními smlouvami nabízí diecéze své pozemky k dispozici pro protierozní a další opatření ve prospěch zdraví krajiny, zvláště při plánování krajinných studií. Zmíněné stromořadí v Potvorově je jedním z už dokončených výstupů. „Momentálně se rozbíhá krajinná studie ve Starém Plzenci a připravuje se další u sv. Jiří v Plzni na Doubravce. Obě zpracovává ateliér paní Kláry Salzmann,“ podotýká Pavel Růžička.
V neposlední řadě se pak biskupství drží zásady neposkytovat ornou půdu k zastavění solárními panely, ačkoli zelená energie patří – tam, kde se církve rozhodly na popud ekologické encykliky papeže Františka Laudato si‘ přispět k udržitelnému stylu – do obvyklého portfolia. Na špici je v tom církev v Německu, ale sám Vatikán instaloval fotovoltaické panely na střechu Apoštolského paláce už v roce 2008 a momentálně buduje vlastní solární elektrárnu v Santa Maria di Galeria nedaleko Říma. Na Plzeňsku se zatím uvažuje alespoň o poskytnutí prostoru pro větrné elektrárny.
