Americký systém, v němž lidé zvlášť volí prezidenta s výkonnou mocí a po dvou letech Kongres s mocí zákonodárnou, vědomě pracuje s možností rozdělené vlády. To je situace, kdy jedna strana má prezidenta a ta druhá ovládá Kongres. Přesně to nastane v lednu.
Demokratická strana obsadí výraznou většinu v obou komorách amerického parlamentu. Ve Sněmovně reprezentantů zasednou její zástupci do 257 křesel, kdežto republikáni jen do 178. V Senátu bude poměr 56 ku 44.
Donald Trump se tak ocitne v nové pozici. Poprvé ve funkci bude Kongres proti němu.
Právě takové rozdělení vedlo historicky k nutnosti spolupracovat napříč ideologickými dělícími liniemi. Dokáží ale politici znovu objevit zdánlivě ztracené umění kompromisu?
Z pohledu Evropy je přirozeně nejdůležitější zahraniční politika, ve které má prezident poměrně široké pravomoci i bez Kongresu. I v ní ale demokraté mohou na Trumpa tlačit a některé jeho nápady blokovat.
Pro Ameriku samotnou je ale možná závažnější, že ji nejspíš čeká dva roky trvající politická paralýza.
Trumo hrozí vety
Donald Trump totiž sice po volbách připustil, že je ochoten s demokraty spolupracovat, ale zároveň pohrozil využíváním svého práva veta. To chce prý uplatnit na všechny „šílené návrhy“.
Demokraté jsou dle vlastních slov spolupráci také naklonění. Jenže zároveň voličům slíbili, že vyšetří podezřelé obchodní vazby lidí z Trumpova okolí i Trumpovy rodiny. V takovém případě si lze těžko představit, že by prezident měl dobrou vůli s demokraty na jedné straně jednat a na druhé sledovat, jak si Kongres předvolává jako svědky třeba jeho syny.
Přehlasování prezidentského veta je možné pouze dvoutřetinovou většinou v obou komorách Kongresu. Tou ale demokraté nedisponují a je tedy vyloučené, že by se jim to bez pomoci alespoň některých republikánských zákonodárců povedlo. Trump si už při pokusu o odvolání ministra obrany osvědčil, že ho „jeho“ republikáni stále poslouchají.
Hrát se tedy možná bude daleko spíš o to, komu se podaří před voliči odpovědnost za neřešené problémy země přehrát na tu druhou stranu.
Ty sice zřejmě bude za jeho chybu považovat velká část lidí, která politiku příliš nesleduje, jenže zároveň demokraté nemohou tak úplně utéct před zodpovědností, kterou jim voliči svěřili.

Rozpočet v ohrožení
První test budoucí spolupráce čeká Kongres ještě ve starém složení. Politici musí do 11. prosince schválit další financování vlády, jinak dojde k tzv. shutdownu. Ten lze přirovnat k našemu rozpočtovému provizoriu, kdy státní instituce každý měsíc hospodaří s jednou dvanáctinou rozpočtu z loňského roku.
V USA ale proces probíhá s tím rozdílem, že peníze dostávají jen klíčové rezorty, jako je například obrana.
Protože je republikánská většina především ve Sněmovně velmi tenká, docela pravděpodobně bude k zajištění financování potřebovat hlasy demokratů.
Jenže někteří z nich už volají například po ustanoveních, která by omezila možnost administrativy financovat válku s Íránem. A tak dohoda asi nebude snadná.
Spojené státy momentálně nemají schválený řádný rozpočet. Financování probíhá formou tzv. rezolucí o pokračování financování. Ty bývají schvalovány na několik týdnů maximálně měsíců. Obdobné boje o peníze tak lze čekat zanedlouho znovu.
Od ledna sice bude Kongres plně v demokratické režii, takže rozpočet nebo zmíněnou rezoluci může schválit snáz. Zároveň ale Donald Trump může využít svého veta, takže shutdowny budou častější a delší.
Mír na Ukrajině?
Palčivou otázkou je krom války v Íránu i pokračující ruská agrese proti Ukrajině. Trumpova administrativa se snaží tlačit na jednání ve snaze dosáhnout nějakého řešení ještě před nástupem demokratů.
Američtí vyjednávači Jared Kushner a Steve Witkoff prý Rusko dokonce varovali, aby dohodu přijalo před tím, než se změní politické poměry ve Washingtonu. Demokraté by totiž mohli účinně blokovat třeba uvolnění sankcí proti Rusku a naplnění dalších bodů případné dohody.
Jinými slovy tedy nejspíš Trumpova administrativa říká Kremlu, že jakákoliv dohoda po lednu 2027 bude pro něj daleko méně výhodná.
To docela dobře ilustruje, že i v zahraniční politice budou mít demokraté na Trumpa alespoň nějaké páky. Minimálně v případě, kdy bude Trump potřebovat spolupráci při schválení konkrétních změn zákonů, na něj bude možné tlačit.
I tady ale platí, že snaha omezit Trumpovy pravomoci třeba v otázce cel pomocí speciálního zákona nejspíš narazí na prezidentovo veto, s nímž už demokraté nepohnou. Navíc voliči od nich očekávají aktivitu především v otázkách domácí politiky.
Kompromis ve věci imigrace?
Donald Trump v rozhovoru pro pořad 60 minutes stanice CBS prohlásil, že si dovede představit spolupráci třeba v případě imigrace. Neúspěšné pokusy o nějaký kompromis jsme ale v minulých letech už zažili.
Teď budou navíc demokraté pod tlakem radikálního křídla, které chce úplně otočit kormidlem a třeba zrušit Úřad pro imigraci a cla (ICE). Trump navzdory svým slovům o kompromisu novým šéfem úřadu Bílého domu jmenoval Stevena Millera, který je architektem agresivních razií, které právě tento úřad prováděl.
Snahy o kompromis budou i v jiných otázkách narážet na stejnou politickou dynamiku, jako v případě migrace. Amerika může zažít dva roky paralýzy a přešlapování na místě. To je v současné mezinárodní situaci mimořádně špatná zpráva.














