Deset let je v politice věčnost. O dekádě ohraničené lety 2015 a 2025 to platí obzvlášť. Právě v tomto časovém období vládnul v Kanadě premiér za levicovou Liberální stranu Justin Trudeau. Během svého pobytu v úřadě se musel vypořádat s prvním funkčním obdobím prezidenta Trumpa, covidovou epidemií a ruskou agresí proti Ukrajině.
V Česku se ve stejném období vystřídalo několik vlád a řídili je postupně čtyři premiéři – Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš, Petr Fiala a nyní znovu Babiš.
Ale zpět do Kanady.
Trudeau do premiérského křesla vstupoval s velkými plány. Na vrcholu jeho popularity v září 2016 ho podle dat z Angus Reid Institute podporovalo 65 % Kanaďanů. V lednu 2021 jeho politiku naposledy schvalovalo víc lidí, než bylo proti. V prosinci 2024 Trudeaua podporovalo jen 22 % obyvatel Kanady a celých 74 % bylo proti. Přesto když v březnu 2025 – tedy o pouhé tři měsíce později – ohlašoval svůj konec, byl poměr kritiků vůči podporovatelům téměř vyrovnaný, 49 ku 47 %.
Jeho Liberální strana, byť už pod vedením současného premiéra Marka Carneyho, dokázala následně ve volbách zvítězit a udržet se tak u moci. Povedlo se jí to navzdory dlouhé vládě a tomu, že ani Kanadě se po covidu a ruské invazi na Ukrajinu nevyhnula vysoká inflace.
Ta přitom v drtivé většině ostatních zemí znamenala prohru vládnoucí strany a vítězství opozice, a to bez ohledu na ideologii. V Británii zvítězila v roce 2024 levicová Labour party nad Konzervativní stranou. V USA ve stejném roce Donald Trump porazil Kamalu Harrisovou.
A právě slova Donalda Trumpa o připojení Kanady k USA byla důležitým faktorem, který Carneymu pomohl pro jeho stranu znovu získat premiérské křeslo a významně vylepšil Trudeauovu popularitu. Jako by několik týdnů Trumpových neomalených a pro Kanaďany hluboce urážlivých výroků vymazalo (v dobrém i špatném slova smyslu) Trudeauovu dekádu v čele Kanady.
Přesto, nebo možná právě proto, je potřeba podívat se na desetiletí, kdy byl Justin Trudeau u moci. Má Trump minimálně částečně pravdu, když říká, že Kanada pod jeho vedením trpěla a že zemi zničil?
Ekonomický neúspěch
Je lidsky přirozené chtít jednoduché odpovědi na jednoduché otázky. Proto hodnocení politiků většinou začínáme úvahou, zda jejich vláda byla úspěšná, nebo nikoliv. Jenže to zdaleka není tak přímočará a jednoduchá odpověď, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Trudeauovo desetiletí u moci budou za úspěch těžko označovat ekonomičtí liberálové a fiskální konzervativci. Ti poukazují především na významné rozšíření působnosti federální vlády a tím pádem i nárůst výdajů. Zatímco v roce 2014 tvořily vládní výdaje bezmála 13 % HDP, o deset let později to už bylo 16 %.
Podobně rostl počet státních zaměstnanců. Těch přibylo za deset let 100 000, což znamená zvýšení o téměř 40 %. I když se vládnoucí Liberální strana snažila o změnu struktury daní směrem k větší progresi, většina tohoto nárůstu výdajů byla kryta zvyšováním dluhu, který nabobtnal z necelých 86 % ročního HDP až na více než 113 %.
Od roku 2014 do roku 2024 navíc ekonomický výkon Kanady přepočtený na osobu narostl o pouhá 3 %, kdežto v USA o celých 20 %. Zatímco v letech 1999 až 2014 Kanada HDP na osobu svého jižního souseda doháněla, během Trudeauova desetiletí významně ztratila z 83 % amerického HDP na 71 %.
Sociální pokroky
Zároveň ale lze chápat, proč zastánci premiéra mohou vnímat jeho vládu jako úspěšnou dle vlastních měřítek. Liberální strana zavedla první federální hranici chudoby, kterou Trudeau před volbami v roce 2015 slíbil snížit.
To se mu i podařilo a nejrychleji u dětí. Těch žilo pod hranicí bídy více než 16 % v roce 2015, ale „jen“ necelých 10 % v roce 2022. I když toto číslo díky inflaci opět mírně vzrostlo, pořád se jedná o značný úspěch levicové vlády. Největší vliv mělo zavedení přídavku na péči o děti.
Pomalý ekonomický růst byl podle Trudeauových obhájců před covidem způsoben spíše nízkými cenami ropy, která se přímo a nepřímo podílí až na 7 % kanadského HDP. I přes tento pokles a naopak nárůst vládních výdajů se po skokovém zvýšení v roce 2015 dařilo před covidem snižovat velikost federálního dluhu vzhledem k velikosti ekonomiky.
Zlom přišel až s covidem a v éře po něm. I tady se ale dá říct, že se Kanada v trajektorii zadlužování příliš neliší od Spojených států. Do covidu na tom byla naopak lépe.
Podle této interpretace nebyla příčinou kanadského pomalého růstu a zrychlujícího se zadlužení ani tak Trudeauova politika, jako spíše vnější faktory. Na ty logicky vláda nemá žádný vliv.
Naopak sociální politika dokázala před ekonomickými dopady těchto vlivů ochránit ty nejzranitelnější vrstvy kanadské společnosti.
Odpověď na otázku, zda byl Trudeau z ekonomického pohledu úspěšným premiérem tak bude vždy záviset na politickém přesvědčení toho, kdo odpovídá. Jen to totiž dokáže přiřadit relativním význam suchým číslům.
Covid a protesty řidičů
Zatímco mezi lety 2015 až 2020 se Trudeauova popularita pohybovala nahoru i dolů, jak je v politice poměrně běžné, covid znamenal zlom. Nejprve mu přinesl zlepšení vlastního obrazu, na čemž se opět, byť nepřímo, podílel Donald Trump.
Kanaďané minimálně zpočátku vnímali svého premiéra jako rozvážnějšího a rozumnějšího. V červnu 2020 se celých 80 % domnívalo, že řeší situaci lépe než prezident Trump. Kanadská média s gustem psala o tom, že dokonce i v USA podle některých průzkumů více lidí ve věci covidu věří Trudeauovi než Trumpovi.
Jenže jak se covidová krize táhla, tohle přesvědčení přinejmenším u části Kanaďanů sláblo. Sílily protesty proti lockdownům, omezením neočkovaných a dalším covidovým opatřením. Ty vyvrcholily na přelomu let 2021 a 2022 tzv. Konvojem svobody. Akce řidičů nákladních vozů protestujících proti povinnosti očkovat se, aby mohli překračovat hranice provincií, dokázala vzbudit sympatie mnohých Kanaďanů.
Především v mladší věkové skupině od 18 do 34 let, která jinak tvoří většinově voličskou skupinu Liberální strany, vyjadřovaly určitou míru podpory konvoji tři pětiny dotazovaných.
K nespokojenosti přidaly i ohlášené uhlíkové daně, které měly být součástí opatření Trudeauovy vlády ke snížení emisí oxidu uhličitého. Ty v době rostoucí inflace většina Kanaďanů chtěla buď rovnou zrušit, nebo alespoň pozastavit jejich platnost. Covid, inflace a uhlíkové daně definitivně narušily podporu voličů pro Trudeauovu vládu.
Trump jako zachránce Liberálů
Není příliš divu, že Trudeaův nástupce ve funkci Mark Carney právě tyto nejvíc nepopulární kroky svého předchůdce ruší. Za zázrak by se ale dalo označit už to, že k tomu dostal příležitost. Ještě na počátku ledna 2025 by si na vítězství jeho Liberální strany vsadil jen málokdo.
Nástup Donalda Trumpa v lednu 2025 ale situaci výrazně změnil. Jeho buranské a dětinské označování Trudeaua jako guvernéra, kterým chtěl naznačit, že Kanada je jen dalším státem USA, Kanaďany sjednotilo.
Spojené státy a Trumpa osobně teď negativně vnímají čtyři pětiny obyvatel Kanady. Americkému prezidentovi se tak podařilo odradit i mnohé z těch, kteří by k němu měli ideologicky blíže než k levicovému Carneymu.
Možná největší Trudeaův úspěch tak je, že dokázal včas odstoupit a pomoci tím své straně obhájit premiérské křeslo. A k tomuto úspěchu mu výrazně dopomohl právě Donald Trump.
