Od začátku roku zemřel u Česku v přepočtu bezmála jeden člověk bez přístřeší denně. „To, jak lidé umírají, říká mnoho o tom, jaký život žili, a tedy jakou společenskou hodnotu jim přisuzujeme. V naší analýze úmrtí ukazujeme, jak funguje nebo selhává náš systém zdravotní a sociální podpory,“ upozornila na tiskové konferenci ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová.
Zprávu nazvanou „Analýza úmrtí lidí se zkušeností s bezdomovectvím“ uvedla Platforma na konci ledna společně se třemi čelnými organizacemi, které lidem bez domova pomáhají – s Nadějí, Charitou ČR a Armádou spásy. „Analýza ukazuje, jak drastické dopady má život na ulici na nejohroženější lidi v naší společnosti,“ dodala Bírová.
Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je dnes v Česku ztrátou bydlení ohroženo 1,6 milionu lidí. Na vině je zejména prudký růst nákladů včetně důsledků energetické krize. Až 160 tisíc žije v tzv. bytové nouzi, tedy na ubytovnách, v azylových domech, zchátralých obydlích bez základního vybavení nebo v hostelech či jiném provizorním ubytování. Zcela bez střechy nad hlavou bylo dle sčítání z roku 2022 více přes 12 tisíc lidí.
Pro srovnání, na Slovensku, které má o polovinu méně obyvatel, je lidí v bytové nouzi 71 tisíc.
Iva Kuchyňková z Charity ČR doplňuje, že bytová nouze zdaleka není jen problémem nejchudších. „Zasahuje mladé lidi, kteří pracují, ale nevydělají si tolik, aby zaplatili nájem. Týká se rodin s nízkými příjmy, seniorů s malými důchody, samoživitelů a samoživitelek i lidí se zdravotním postižením. K úhradě bydlení už mnohdy nedostačí ani dávka, kterou je možné k podpoře bydlení získat,“ popsala Kuchyňková a dodala: „Je důležité pochopit, že ztratit domov může kdokoli z nás.“
Riziko bezdomoví
Analýza úmrtí je opřená o údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) za období 2010 až 2022. Zahrnuje osoby, které kdykoli během této doby získaly diagnózu „bezdomovectví“ nebo „nedostatečné bydlení“, známou pod diagnostickým kódem Z59. Znamená to, že skutečná data mohou být ještě vyšší, protože průzkum nemohl započítat ty, které nezachytily zdravotnické záznamy.
„Lidé bez domova umírají výrazně dříve než zbytek populace. Průměrný věk úmrtí je u nich o 16 let nižší (pozn. red.: muži v ČR se běžně dožívají cca 77, ženy 83 let). Většina těchto úmrtí nastává v mladším a středním věku,“ konstatuje se v analýze. V zachycené skupině 6 282 zemřelých převažují z 86,7 procenta muži nad ženami.
Podstatně častěji než ostatní umírají lidé bez přístřeší z vnějších příčin, tedy kvůli úrazům, poraněním nebo na podchlazení a umrznutí (zimou zemřelo ve sledovaném období 213 lidí). Vliv má též alkohol. U něj jsou následky mnohem nebezpečnější než u bydlících, a to kvůli úrazům, častějším onemocněním z dlouhodobého nadužívání nebo kvůli otravám. K dalším smrtelným rizikům pak patří nemoci jako potíže se srdcem nebo zápaly plic a také nejrůznější psychické poruchy.
Přímo na ulici zahynulo ve sledovaném období 845 lidí. To obnáší pět až šest lidí měsíčně. „Ulice, parky, nádraží – místa, která běžně míjíme či navštěvujeme, se stávají místem smrti,“ konstatovala Bírová.
Jak shrnul Petr Schovánek z Platformy pro sociální bydlení, analýza ukázala, že bezdomovectví představuje závažnou diagnózu, která zásadním způsobem zkracuje životy. „Kdyby šlo o jakoukoli jinou diagnózu, už by tu byl celonárodní problém,“ poznamenal s tím, že je nezbytné soustředit se na řešení.
Částečná řešení
Východiska ovšem nejsou snadná, na čemž se dlouhodobě shodují experti i lidé z praxe. Přesto existuje několik kroků, které mohou problém ztráty bydlení a bezdomovectví výrazně oslabit. Národní ředitel Armády spásy ČR Jan František Krupa navrhuje, jak zlepšit stávající systém, aby se ztrátě bydlení pomohlo předcházet.
Například je podle něj potřeba, aby byly lépe dostupné sociální služby, které ohrožené lidi podporují, ať už na úrovni obcí nebo z řad nevládních organizací. To obnáší například poskytování základních životních potřeb lidem na ulici, ale třeba také odbornou pomoc s vyřízením sociální podpory nebo státního příspěvku na bydlení.
Krupa vyzdvihl i potřebu dostupnějších zdravotnických služeb: nemalý podíl lidí se totiž bez bydlení ocitá vlivem onemocnění, zejména psychického, které pak pobyt na ulici může ještě dále prohlubovat, a člověk tak – pokud se mu nedostane potřebné léčby – upadá do bludného kruhu.
Střecha nad hlavou
Naprostým základem je však dostupné bydlení. Navzdory aktuálnímu ujištění ministerstva práce a sociálních věcí pro Téma.21, že „azylové domy, terénní programy a další návaznou podporu“ stát dlouhodobě zohledňuje, odborníci to hodnotí jinak. Podle Ivy Kuchyňkové například scházejí místa pro provizorní ubytování. V některých azylových domech – v ČR je jich zhruba dvě stě – je čekací lhůta i půl roku.
Pokud už se klient do azylového domu dostane a podaří se ho stabilizovat – uvádí Kuchyňková – je zase prakticky nemožné ho posunout do standardního bydlení. To je obtížně dostupné i pro běžnou populaci. „Když se ročně povede ubytovat tři, čtyři rodiny, je to úspěch,“ podotkla Kuchyňková.
Pomůže zákon?
Letos v lednu vstoupil v Česku – i když v některých bodech s odloženou účinností – v platnost zákon o podpoře bydlení, připravovaný od roku 2013. Právě ten by mohl alespoň některým lidem bydlení zachránit a dalším k němu zase dopomoci. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) si od něj slibuje mimo jiné „snížit počet osob v bytové nouzi nejméně o 30 procent za deset let“. Téma.21 se na MMR několikrát obrátilo s žádostí o další upřesnění, do data publikování článku však nedostalo odpověď.
Kromě vytvoření registru volných bytů a propojení pronajímatelů s lidmi v bytové nouzi zákon obsahuje třeba tzv. garantované bydlení se zárukami soukromým majitelům, pokud se rozhodnou svou nemovitost pronajmout sociálně potřebné rodině nebo jednotlivci. Zavádí také přes sto kontaktních míst na obcích, kde mají žadatelům pomoci s ubytováním nebo s udržením bydlení. Taková pracoviště již s úspěchem fungují například v Liberci, Plzni, Mostu, Písku nebo na pražském magistrátu.
„Neznamená to automatické přidělení bytu, ale je to praktický první krok, když si klienti nejsou jistí, jak postupovat,“ vysvětluje na portálu JcTEĎ.cz Světlana Růžičková, vedoucí odboru sociálních věcí na radnici v Prachaticích, kde kontaktní místo otevřeli právě nyní. Úředník tu s klientem vyhodnotí jeho bytovou situaci, zjistí hlavní problém a navrhne postup řešení v konkrétních krocích, které bude potřeba udělat, včetně doporučení další pomoci.
Otázce sociálního bydlení a bytové nouze se hlouběji věnujeme v rozhovoru s Barborou Bírovou zde.
Ve víru reformy
V neposlední řadě je pro účinnou pomoc lidem ohroženým chudobou potřeba funkční systém sociálních dávek. „To může mnoha lidem bydlení zachránit,“ zdůraznil Krupa. Na konci loňského roku začala v Česku platit reforma, která zjednodušuje zastaralý a složitý dávkový systém. Domácnosti měly dosud možnost požádat na úřadech o příspěvek anebo doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě, resp. děti. Od května, respektive od srpna (u nových žadatelů) teď tyto čtyři možné dávky státní sociální podpory nahrazuje jediná, označovaná jako „superdávka“.
Její výši stanoví úřad „na míru“ konkrétním žadatelům. To podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) zajistí také adresnější podporu.
„Systém se zásadně neměnil po desítky let a pro občany i úřady byl postupně stále složitější a méně přehledný. Domácnosti často musely řešit více žádostí a více správních řízení zároveň,“ vysvětluje MPSV pro Téma.21. Nyní stačí podat jedinou žádost pro jediné správní řízení.
V systému pomoci nadále i pro příjemce superdávky zůstává možnost žádat o mimořádnou okamžitou pomoc (tzv. dávka v hmotné nouzi).
Kdo propadne sítem
Jak ale upozornila Iva Kuchyňková, na superdávku dosáhne méně lidí, než je nynějších příjemců státní sociální podpory, a tak dalším domácnostem hrozí nebezpečí ztráty bydlení. „Ministerstvo tyto obavy vnímá a bere je vážně. Zároveň ale platí, že cílem reformy není udržovat domácnosti dlouhodobě v bydlení, které je zjevně neudržitelné vzhledem k jejich příjmům. V některých případech to může znamenat i nutnost hledat dostupnější formu bydlení,“ potvrzuje MPSV.
Podle ministerstva reforma od počátku předpokládá, že si pohorší zhruba třetina současných příjemců dávek. „Systém bude průběžně vyhodnocován na základě dat, a pokud by se v praxi ukázalo, že některá konkrétní skupina osob začíná neúměrně propadat sítem podpory, je možné parametry dávky upravit tak, aby systém plnil svůj základní cíl – ochranu lidí v reálné sociální nouzi,“ tvrdí MPSV.
Řečí ztrát a zisků
Nastartovaná reforma slibuje posunout věci o něco blíže k řešení. Teoretici i lidé z praxe, kteří se chudobě a chudým věnují, se dlouhodobě shodují na tom, že jde o složitý problém, který dalece přesahuje možnosti jednoho resortu a jednoho volebního období a žádá si aktivní zapojení mnoha stran.
MPSV sečetlo, že neřešení bytové nouze stojí veřejný rozpočet přes čtyři miliardy korun (zhruba 163 milionu eur) ročně. Data, která přináší Platforma pro sociální bydlení, mohou být dalším argumentem, aby účinné nástroje měly podporu, uváděly se do praxe a hledaly se nové. Argumentem, který nemluví řečí čísel, ale přitahuje pozornost k tomu, o co by mělo jít především: ke konkrétním lidem a k dopadům, který má nouze na jejich životy.
Tématu se budeme nadále věnovat.
