Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) je nejvyšším českým ústavním činitelem, který navštívil Čínu od roku 2019, kdy se do země vydal tehdejší prezident Miloš Zeman. Ač sám Okamura není členem vlády, do Šanghaje se zjevně vydal reprezentovat změnu ve vztahu k Číně, kterou Babišova vláda deklaruje.
Zajímavé ovšem je, že čínská média cestu komentovala spíše zdrženlivě. Podle South China Morning Post, což je anglicky vydávaný čínský deník, Okamura přijel spíše „vyzkoušet teplotu vody“, tedy ověřit, zda je Čína ochotná k nějakému sbližování. V Global Times zase konstatovali, že je návštěva v souladu s „principem jedné Číny“.
Peking vyčkávající
Je nepředstavitelné, že by se v těchto pro západní publikum určených médiích objevilo cokoliv v rozporu s vůlí vedení Komunistické strany Číny. Způsob, jakým o návštěvě referovala, ukazuje dvě věci.
Zaprvé Peking zatím zřejmě s konkrétními kroky vyčkává minimálně do ohlášené jarní návštěvy premiéra Andreje Babiše.
Zadruhé bude Čína zjevně požadovat omezení kontaktů Česka s Tchaj-wanem. Politika jedné Číny, jak ji dlouhodobě vykládá česká diplomacie, a princip jedné Číny, jak ho chápe Peking, totiž zdaleka nejsou to samé.
Jak píše ve své analýze z roku 2024 think-tank Sinopsis: „V rámci své ‚politiky jedné Číny‘ uznáváme v souladu s příslušnými rezolucemi OSN nárok ČLR reprezentovat ‚jednu Čínu‘, na rozdíl od čínské pozice vyjádřené v tzv. ‚principu jedné Číny‘ však do tohoto vágního konstruktu nezahrnujeme nutně Tchaj-wan. K jeho státoprávnímu statusu se explicitně nevyjadřujeme. S Tchaj-wanem udržujeme produktivní vztahy na nejrůznějších úrovních jako s de facto nezávislým státem […].“
Je tedy pravděpodobné, že Čína bude po české vládě chtít, aby si vybrala. Buď bude udržovat současné dobré ekonomické vazby s Tchaj-wanem, nebo může usilovat o zlepšení ekonomických vztahů s Čínou.
Zmatená česká pozice
S tím ovšem vláda ve své vizi tzv. pragmatické ekonomické diplomacie příliš nepočítá. Podle premiéra Andreje Babiše hodnotová politika nic nepřinesla, ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) jinde uvedl, že vláda chce „mít solidní vztah s Tchaj-wanem, ale […] i racionální vztah s Čínou.“
Vláda tedy zjevně spoléhá na to, že Tchaj-wan na rozdíl od Číny není zdaleka tak citlivý na návštěvy českých představitelů v Číně. Tento nejspíš správný předpoklad nicméně může narazit na to, že pro Čínu české obchodní vztahy s Tchaj-wanem jsou a budou víc než jen čistě ekonomická záležitost.
Že tato dokonale naivní představa v ANO zjevně rezonuje, ukazují i slova senátora Jana Schillera (ANO), který kritizoval květnovou cestu předsedy senátu Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan.
Podle Schillera by bylo lepší, kdyby na ostrov místo Vystrčila letěl ministr průmyslu a obchodu Havlíček, protože „by to bylo úplně na jiné úrovni – bylo by to na úrovni hospodářské a nezasahovalo by to do vysokých politických pater, kde to vyvolá nějakou nevoli a při některých jednáních nám to spíš může ubližovat.“
Senátor Schiller ale buď úmyslně klame, nebo neví, že čínskou nevoli vyvolávají právě i ministerské návštěvy. V roce 2020 se třeba Čína zlobila kvůli návštěvě amerického ministra zdravotnictví, o tři roky později podobně ostře reagovala na cestu vysokého představitele amerického ministerstva obrany, tedy ani ne ministerskou návštěvu.
Sliby se slibují, blázni se radují
V tomto kontextu je krajně nepravděpodobné, že by se Peking blahosklonně smířil s dalším rozvojem ekonomických vztahů Česka s Tchaj-wanem.
Je potřeba se připravit na to, že zlepšení vztahů s Pekingem bude vládu něco stát a je tedy na místě se ptát, jestli tato „pragmatická ekonomická diplomacie“ vůbec něco přinese. Pokud už kabinet redukuje zahraniční politiku na bezhodnotovou účetní rozvahu má dáti/dal, pak by se měl alespoň snažit, aby získal víc, než dá.
Lacino prodané hodnoty
Čeho tedy Okamura v Číně při své (podle Andreje Babiše úspěšné) cestě dosáhl? Došlo ke zrušení vízové povinnosti pro občany ČR? Byly domluveny exportní projekty? Zvýší se počet leteckých spojení nebo objem čínských investic u nás? Zatím z čínské strany zaznívají jen opatrné sliby.
Soudě dle toho, jak to dopadlo s investicemi bombasticky ohlášenými při návštěvě čínského prezidenta v ČR, bychom měli být maximálně opatrní. Tehdy česká policie dokonce sundávala tchajwanské vlajky vyvěšované českými občany, aby se prezident Si Ťin-pching náhodou neurazil. Ani toto vzdání se vlastních hodnot, jako je třeba svoboda slova, Česku ale nic moc nepřineslo. Alespoň toto poučení by si naše „pragmatická“ vláda mohla zapamatovat, když ony hodnoty samotné jsou pro ni jen překážkou byznysu.
