I když v Česku zaměstnavatel nesmí kandidáty diskriminovat na základě věku, v praxi se to často děje – většinou mezi čtyřma očima nebo po telefonu, aby se to nedalo prokázat. Navíc se často přidávají různé stereotypy a předsudky. I proto je změna zaměstnání po padesátce, ať už dobrovolná nebo nucená, většinou oříšek.
Předsudky i vlastní sebevědomí
Podle Kateřiny Musilové, koordinátorky programu Zlatá práce, přitom padesátníci rozhodně nejsou generace, která by neuměla s technologiemi, odmítala změny nebo byla pozadu. „V naší době jsme se museli vypořádávat se spoustou změn, navíc s minimem informací.
Co se týče vztahu k práci, padesátníci jsou obecně více loajální vůči zaměstnavateli než třeba lidé okolo třicítky. Také jsou samostatní, nebojí se zeptat a při plnění úkolů přemýšlí v širším kontextu. Velkou nevýhodou jsou ale třeba jazyky a horšící se zdraví,“ popisuje Musilová, která se v programu Zlatá práce věnuje lidem po padesátce, kteří hledají zaměstnání.
Častým problémem u jejích klientů je bagatelizace vlastních dovedností nebo nedostatek sebevědomí. „Když se klienta zeptám, co dělal v předchozím zaměstnání, tak dost často to shrne jednou větou, že nic moc zázračného, prostě takové ty běžné věci, co umí každý. Když si ale pak sedneme a uděláme seznam všech jednotlivých činností, tak sám často uzná, že toho umí vlastně docela dost,“ zdůrazňuje Musilová.
Nemám práci – co teď?
Pokud vám skončil pracovní poměr, nejprve se běžte evidovat na Úřad práce. „Někteří klienti mají pocit, že je to ostuda, ale tu instituci tady máme, tak proč se stydět ji využít?“ ubezpečuje Musilová. Stát tak přebere odpovědnost za platbu vašeho zdravotního pojištění, můžete mít také nárok na podporu v nezaměstnanosti, a navíc vám pracovníci úřadu pomáhají s hledáním nového zaměstnání.
Musilová také radí nezabývat se hledáním práce každý den. „Když mám pocit, že neustále každou minutu pro to něco dělám a ono se nic neděje, tak se hrozně rychle dostaví frustrace a ztráta motivace,“ upozorňuje.
Doporučuje vyhradit si třeba dva dny v týdnu, kdy se hledání práce budete aktivně věnovat. Ve zbytku času můžete pečovat o svou psychickou pohodu, trávit čas venku, sportovat nebo můžete projít některým z rekvalifikačních kurzů, které připravuje Úřad práce. Často jsou plně nebo zčásti hrazené.
Životopis a motivační dopis
Při odpovídání na pracovní inzerát po vás bude téměř každá firma chtít životopis. Fotku ani věk v něm uvádět nemusíte, pokud nechcete. Důležitá je ale přehlednost a strukturovanost.
Co se týká pracovních zkušeností, soustřeďte se na posledních 5-10 let nebo tři zaměstnání. Ke každému vypište několik činností a dovedností, které jste během něj uplatňovali. Předchozí zaměstnání by také měla být relevantní k pozici, na kterou se hlásíte.
Běžnou součástí přijímacích řízení bývá i motivační dopis a s ním spojená sebeprezentace. „Snad každý klient naráží na to, že to nechce psát nebo to třeba nikdy nepsal,“ zmiňuje Musilová. Často je problém právě v podceňování vlastních schopností a nechuť sám sebe vychvalovat. Zkuste si proto sepsat seznam činností a dovedností z minulých zaměstnání. Pomůže to vašemu sebevědomí a dodá inspiraci, co do motivačního dopisu vlastně psát.
Pohovor a vyjednávání
Musilová radí se na pohovor připravit. Neznamená to ale, že musíte hned trénovat s kamarádem. Dobré je podívat se na stránky firmy, kam se hlásíte a něco si o ní zjistit.
„Nikdo po vás nechce, abyste přesně citovali výroční zprávy deset let zpátky. Stačí základní informace třeba o nabízených produktech, o tom, kde všude firma působí nebo kolik má zaměstnanců,“ vyjmenovává Musilová.
Otázky si připravte i vy. Ptejte se třeba na to, kdo vás v případě nemoci bude zastupovat, kdo vás zaškolí, v jakém týmu budete pracovat nebo jak moc je pracovní doba flexibilní.
Dopředu si také promyslete, jaký plat by pro vás byl adekvátní. Neříkejte jednu částku, ale vytvořte si rozmezí, ve kterém bude prostor na vyjednávání, ale které vám zároveň zajistí, že vám příjem pokryje všechny vaše výdaje.
Rýpavé otázky na věk?
I když jde u pohovorů o zakázanou otázku, stát se vám to může. Pokud je vám situace nepříjemná, stačí krátce upozornit, že to není relevantní otázka a odpovídat na ni nebudete.
„Je to i o nátuře. Já bych to asi trošku zaobalila do nějakého vtipu, ironie nebo něčeho takového. Můžete tu otázku i obrátit a zeptat se toho protějšku, kolik let je jemu. Doporučuji si to i připravit předem, kdyby ta situace nastala,“ radí Musilová.
Osmapadesátiletý Karel z úvodu článku nakonec s pomocí programu Zlatá práce našel zaměstnání jako správce budovy jedné z českých univerzit a pracuje v kolektivu podobně starých kolegů. Bezplatné poradenství ohledně hledání vhodné pozice, úpravy životopisu a přípravě na pohovor, které program Zlatá práce nabízí, můžete využít na webu projektu.
