Nejen vtipná videa s tancujícími kočkami, memes nebo parodie. Na sociálních sítích totiž uživatelé často narazí i na nenávistné projevy, konspirační teorie nebo násilí. „Mně vyskakují hodně videa, kde je nějaký konflikt ve veřejných prostorách, třeba v MHD. Naposledy to bylo video, kde starší paní v metru fyzicky napadla jiného člověka, protože si chtěla sednout na jeho místo, i když vedle bylo volno. Ten druhý se potom bránil a přerostlo to ve fyzické násilí,“ popisuje jednadvacetiletý Vladimír.
Podobná videa se mu zobrazují docela často, většinou na ně nereaguje a přeskočí je, na některá se ale dívá i déle a občas je pošle i kamarádům a obsah s nimi probírá. „Vždycky mě u toho napadá, jestli to lidé zveřejňují jen kvůli sledovanosti, nebo třeba i kvůli upozornění, že se něco takového může dít,“ vysvětluje. Připouští, že může jít i o videa generovaná umělou inteligencí. „Možné to je, někdy mi to dělá problém rozeznat,“ přiznává.
Na tuto problematiku se zaměřil výzkum, který představila Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) společně s Radou mládeže Slovenska. Zkoumanou skupinou jsou mladí lidé od 16 do 30 let. Podle expertů jsou totiž v tomto směru nejohroženější, s radikálním nebo extremistickým obsahem se na sociálních sítích potkalo devět z deseti dotazovaných.
Nejčastěji nereagují
Podobně jako Vladimír reagují mladí lidé poměrně často, když na příspěvek s radikálním nebo extremistickým obsahem narazí. „Nejčastěji ho prostě přejdou, což dělá zhruba polovina z nich. Asi pětina ho nahlásí, ale jen menší část jde dál a nějak aktivně reaguje, ať už zapojením do diskuze, sdílením nebo třeba jen skrytím obsahu. Opravdu jen minimum, kolem tří procent, takový příspěvek šíří dál, protože jim přijde zajímavý nebo šokující,“ popisuje analytička ČRDM Nela Andresová.
Míra angažovanosti, neboli tzv. engagement rate, která u příspěvku sleduje lajky, komentáře a sdílení, se přitom u průměrných příspěvků pohybuje od čtyř do osmi procent, u některých virálních videí ale může přesáhnout i 15 procent.
Nejvíce se s extremistickým nebo radikálním obsahem setkávají mladí na Facebooku. Na druhém místě je pak sociální síť X následovaná Instagramem a TikTokem. Nejčastěji jde o politické příspěvky, konspirační teorie a nenávistné projevy nebo i polarizující a vyhrocené diskuse.
Dopady ale můžou být i osobní. Jeden z pěti mladých lidí dostal od známého zprávu s radikálním nebo extremistickým obsahem, podobná část dotazovaných také zná někoho, kdo se skrze sociální sítě radikalizoval.
Ví, na koho cílí
Jedním z důvodů, proč se extremistickému a radikálnímu obsahu na sociálních sítí tak daří, je podle expertky na extremismus a radikalizaci Barbory Vegrichtové z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT jeho precizní zacílení. „Zejména na mladé muže je aktuálně zaměřena tzv. manosféra, která se primárně orientuje na šíření šovinismu, útočné misogynie, homofobních, xenofobních a antisemitských názorů,“ popisuje. V praxi tedy jde o podněcování pocitu nadřazenosti, nenávisti k ženám a strachu ze sexuálních, národnostních i náboženských menšin. Na dívky podle Vegrichtové naopak cílí tzv. Toxic Beauty, tedy toxická krása, spojená se sebepoškozováním nebo poruchou příjmu potravy. Senioři a starší generace jsou zase náchylnější k dezinformacím nebo konspiračním teoriím.
K velkému nárůstu takových příspěvků došlo především v době covidové pandemie a v souvislosti s nadužíváním digitálních technologií. Průzkum také ukázal, že sociální sítě jsou pro mladé lidi víc než jen zábava. „Fungují jako jejich zdroj informací, prostor pro komunitu i místo, kde si utvářejí názory,“ komentuje Andersová výsledky studie. Ty také ukazují, že více než polovina z dotazovaných získává zprávy o světě právě ze sociálních sítí.
Influenceři mají moc
Velkou roli hrají v tomto procesu také influenceři a tvůrci obsahu. Mezi nejvíce sledované patří například youtuber Karel Kovář vystupující pod přezdívkou Kovy nebo tvůrci zaměřující se na lifestyle nebo herní obsah.
Oblíbená je ale třeba i influencerka Sugar Denny, která byla na začátku tohoto roku osočena Federací židovských obcí z antisemitismu poté, co zveřejnila kontroverzní video o sionismu plné konspirací a nepodložených faktů. Z tohoto důvodu s ní také ukončil spolupráci Ivan Bartoš (Piráti), se kterým v rámci propagace České pirátské strany natočila několik dílů podcastu.
I když ale velká část mladých lidí čerpá zprávy o světě skrze sítě, ukazuje se, že kontroverzní obsah ověřují – a to jak ve zpravodajských médiích nebo odborných článcích, tak i za pomocí jiných příspěvků na sociálních sítích nebo konzultací s přáteli a rodinou.
Co když mám podezření?
U dětí a dospívajících je možné vnímat a sledovat varovné signály, které můžou napovědět, že u nich k podléhání nějakému radikálnímu vlivu dochází. Alarmující může být třeba to, že se dítě uzavírá do sebe, odmítá dříve oblíbené aktivity, změní kamarády, tráví hodně času u počítače, je agresivní a mění styl oblékání a názory.
Podle Vegrichtové je v takovém případě důležitá včasná, neinvazivní a nenásilná komunikace a intervence. První reakce by proto neměla být hysterická, zakazující a autoritářská. „Je důležité si s dítětem promluvit, zjistit pozadí sdílení či sledování takového obsah nebo stránek a pak se doptávat,“ vysvětluje. Rodičům v takové chvíli můžou pomoct třeba krizové linky důvěry, psychologové nebo terapeuti nebo i spolupráce se školním metodikem prevence nebo výchovným poradcem. Své odborníky na tuto problematiku má podle Vegrichtové i policie.
Tomu, aby byli mladí lidé náchylní k radikálním vlivům, jde ale podle ní i předcházet. Stěžejní je komunikace v rodině i přístup školy. „Je důležité [ve výuce] poskytnout větší časovou dotaci moderním dějinám, totalitářským ideologiím, režimům a událostem, ke kterým vedly. Současně je třeba ukazovat případy dobré praxe, zvědomovat základní demokratické principy a učit respektu a toleranci k jinakostem a etnickým, náboženským i sexuálním menšinám. Ruku v ruce s tím musí jít budování digitální gramotnosti, kritického myšlení, práce s informacemi a budování odolnosti vůči zátěžovým situacím v životě,“ uzavírá Vegrichtová.
