„Situace se pro ženy ve vědě v mnoha směrech zlepšuje, ale stále příliš pomalu. A my jako společnost potřebujeme více vědkyň. Ženy tvoří polovinu lidstva a přinášejí unikátní pohledy, zkušenosti a výzkumná témata a také se stávají vzorem a inspirací. A právě z rozmanitosti vznikají inovace a také schopnost čelit výzvám dnešního světa,“ zdůraznila při setkání v pražské Akademii věd ČR Pavla Hubálková, moderátorka diskuze a autorka knižní novinky Neviditelné ženy ve vědě. V té shromáždila dvanáct pohledů českých žen-vědkyň z různých oborů.
Mezinárodní den žen a dívek ve vědě vyhlásila roku 2015 OSN na 11. února. Tehdy se podíl žen ve vědě pohyboval dle Eurostatu kolem třetiny. Do roku 2024 vystoupal na 40,4 %, to se ale netýká Česka. Vědkyň je zde stále jen něco kolem 27 %.
Nenechat se odradit
Mezi badateli Akademie věd ČR je vědkyň zhruba polovina. Jednou z nich je její místopředsedkyně Ilona Müllerová, která se zaměřuje na elektronovou mikroskopii. V diskuzi připomněla, že není příznivkyní kvót, které by poměr mezi ženami a muži vyrovnávaly řízeně. Avšak počet žen, které po získání specializace na vysokých školách už dál ve vědě nepokračují, je symptomatický a ukazuje na nehospodárnost vynaloženého úsilí. „Na tom by státu mělo záležet,“ poukázala Müllerová na potřebu hledat adekvátní řešení.
Ze své zkušenosti starší a úspěšné vědkyně pojmenovala charakteristická úskalí. „V grantových soutěžích je obtížné uspět, často se to nepodaří napoprvé ani napodruhé, a to může ženy odradit, pokud nemají dostatečné sebevědomí a podporu,“ vystihla Müllerová. Odvahu podle ní vědkyně často ztratí během let na rodičovské dovolené, kdy také přicházejí o kontakty ve svém profesním prostředí.
Větší osobní podporu a povzbuzování, například právě v citlivé oblasti vybalancování rodinného a pracovního života, by dle svých slov uvítala i další diskutující Silvie Rimpelová z Ústavu experimentální medicíny AV ČR. Její práce napomáhá pokroku v léčbě onkologických onemocnění.
Umíme si vážit svých úspěchů?
Podobně to vidí také Michaela Tencerová, odbornice v oblasti biomedicíny a léčby osteoporózy. A ve zdravotní oblasti se prosadila také poslední z diskutérek Markéta Hujerová, mezinárodně uznávaná mladá výzkumnice na poli nanomateriálů a zakladatelka start-upu Nanoflexion. Podle ní je u žen na vině také to, že po prvních nezdarech někdy kariéru vzdají.
„Muži mají výborné sebevědomí, zvlášť potom v prostředí byznysu, kde se výsledky výzkumů aplikují. A ženy, které se mezi nimi pokoušejí prosadit, to pak někdy raději vzdají. Měly bychom v sobě najít větší odhodlání, dokázat si vážit svých úspěchů a naučit se za ně klidně i samy odměnit,“ zdůraznila Hujerová, která vyvinula – původně jako diplomovou práci – speciální hojivou nanonáplast a tu nyní její vlastní firma dodává do nemocnic. Tam napomáhají hojení pacientů například po operacích střev.
Na pomoc badatelkám
Markéta Hujerová se prosadila také díky finanční podpoře programu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě. Tento mezinárodní talentový program podporuje vědkyně ve 140 zemích a kromě už etablovaných badatelek pomáhá těm začínajícím, a to v oblasti přírodovědy, matematiky, informatiky či technologií. Je zatím jediným takto zacíleným podpůrným programem u nás.
V Česku letos program běží už podvacáté a vědkyně do 40 let s dokončeným doktorským studiem se do něj mohou hlásit do 30. dubna. Tři vybrané laureátky pak obdrží finanční podporu každá 200 tisíc korun. Z té mohou podle vlastního uvážení pořídit potřebné vybavení, absolvovat stáž nebo třeba zaplatit výpomoc s dětmi. Od roku 2006 už program L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě podpořil 53 nadaných tuzemských vědkyň.
