Svět obletěly fotografie náměstí Nebeského klidu obsazeného deseti tisíci příslušníky pozemních sil, námořnictva či kybernetických jednotek a stovkami moderních zbraní. Vedle hypersonických protilodních střel (tedy takových, které násobně překračují rychlost zvuku) nebo útočných dronů Čína předvedla například nové mezikontinentální balistické rakety, které mohou nést jaderné hlavice, nechyběl ani přelet stíhaček a strategických bombardérů. Nakonec tuto devadesátiminutovou demonstraci ničivé vojenské síly zaklenul tradiční symbol míru: vypuštění osmdesáti tisíc holubic.
Celému výjevu kynul čínský vůdce Si Ťin-pching z limuzíny, červeného koberce a konečně z tribuny, ze které přednesl projev začínající silnými slovy: „Lidstvo opět čelí volbě mezi mírem a válkou, mezi dialogem a střetem.“
S mírnou prostořekostí charakterizoval tuto pompézní vojenskou parádu bezpečnostní analytik Alexander Neill pro BBC jako jednu velkou „předváděčku“ zboží před případnými zákazníky. Příměr je to výstižný. V řadách přihlížejících hostů – mezi kterými nechyběli prezidenti Běloruska, Íránu, Srbska nebo Zimbabwe či také předseda slovenské vlády Robert Fico (SMER), ale především pak Vladimír Putin a Kim Čong-un, vůdci Ruska a KLDR – totiž byli třeba zástupci Myanmaru, jihovýchodního souseda Číny, který je od února 2021 zmítán občanskou válkou poté, co demokraticky zvolenou vládu svrhla vojenská junta. Značné množství zbraní přitom Myanmar nakupuje v právě Číně.
Přítomen byl také Šabház Šaríf, premiér Pákistánské islámské republiky, která je, co se týká odběru zbraní, pro Čínu nejvýznamnějším klientem: podle letošní zprávy Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) směřovalo v letech 2020–2024 do Pákistánu celých 63 % produkce čínských zbraní.
A součástky pro zbraňové systémy od Číňanů odebírá také Rusko, na Číně – vzhledem k sankcím ze strany Západu – hospodářsky stále více závislé. A možná nyní Si Ťin-pching najde ještě další kupce. Ti by mohli docenit nejen pestrost nabídky, ale i to, že ta již v poslední době neznamená, jak poukazují experti, jen pouhé kopie pokročilejších amerických systémů. Stane-li se tak, úsměvy vyvolané představou orientálního bazaru mohou rychle ztuhnout.
Obrození s armádou v zádech
„Velké obrození čínského národa je nezastavitelné!“ hlásal Si Ťin-pching během ceremonie, jak cituje agentura AP, a dodal: „Dnešní Čína je silná, nikoho se nebojí a je připravena převzít vedoucí roli ve světě.“ Během tohoto procesu, prozradil dále, se národ hodlá opřít právě o armádu, kterou tak velkolepě předvedl. Ta dotvrdila svou připravenost zvoláním: „Sloužíme lidu!“
Vůči Si Ťin-pchingovým proklamacím se okamžitě ohradil Tchaj-wan, který je pochopil jako výzhrůžku. Ostrovní stát v Jihočínském moři nabyl po válce nezávislost, jeho legitimitu však pevninská Čína neuznává a vytrvale si na něj činí nárok. „Tchajwanci milují mír a chrání své přesvědčení o svobodě a demokracii. Věříme, že zbraně v našich rukou slouží k ochraně naší země a domova, a ne k invazi nebo expanzi,“ vzkázal Číně tchajwanský prezident Laj Čching-te.
Obratem se však ozval také americký prezident Donald Trump. Na své sociální síti Truth Social zveřejnil příspěvek, ve kterém trojici Si, Kim a Putin obvinil z „intrik proti Spojeným státům“. Mluvčí Kremlu Jurij Ušakov sice vzápětí reagoval, že ani jeden z trojice lídrů o spiknutí proti USA „ani neuvažuje“ (jak sdělila ruská státní zpravodajská agentura TASS), jasný vzkaz přes oceán však nelze přehlédnout. Záběry, na kterých lídři Ruska, Číny a Severní Koreje kráčejí po koberci na čele skupiny státníků k tribunám, předávají obraz jednotné fronty, semknuté prosadit svoji vizi. Takto veřejně se tito tři nechali společně vidět historicky poprvé.
Kdyby se USA chtěly postavit komukoli z nich – Rusku ve válce proti Ukrajině, Číně prostřednictvím zvyšování cel anebo jakkoli jinak –, budou muset „bojovat na několika potenciálních bojištích současně“, jak vystihl Alexander Neill. A obrazy mnohdy dokážou víc než slova.
Oběťmi nového světového řádu
Avšak také nad slovy, která byla pronesena, je na místě zpozornět. Dovodit z nich lze mnohé, stačí domyslet vyjádření účastníka ceremonie Roberta Fica pro tamní média, že totiž do Pekingu přicestoval „v době, kdy se formuje nový světový řád“. Lídři, kteří se v Pekingu potkali, jistě nejsou ve všem na jedné vlně. Setkávají se však jako „skuteční přátelé“ (jak Putin během oslav poctil Si Ťin-pchinga), aby vytvářeli protiváhu americké dominanci. Donald Trump ostatně přehlídku sledoval jen přes živý přenos jednoduše proto, že nebyl pozván.
Čína se svými „přáteli“ nyní zaplňuje prostor, který v globálních systémech vytvořených po druhé světové válce, jejíž konec měla pekingská přehlídka oslavit, vyklidily Spojené státy, když odstoupily od mnoha mezinárodních smluv. Do tohoto vakua vplouvá obratně a rychle. A jak varují mnozí pozorovatelé, naprosto není na místě očekávat, že by snad pod čínským vedením tento nový řád určovaly hodnoty jako respekt k lidským právům nebo k územní celistvosti jiných států. Což může vyhovovat současnému ruskému režimu, méně už zemím na západ od Moskvy – o obyvatelích Západu i Východu, na jejichž konkrétní malé osudy se uprostřed geopolitických her obvykle zapomíná, ani nemluvě.
