Pod heslem „Obnovení důvěry, řízení transformace“ začalo 8. září v New Yorku 81. Valné shromáždění OSN (UNGA81). Uplynulý týden pak přinesl hlavní část programu – vystoupení nejvyšších představitelů členských států.
Všeobecná rozprava se koná v době hluboké globální nejistoty, kdy velmoci ustupují od zavedených spojenectví, opouštějí navyklá pravidla a sama OSN prochází jednou z největších krizí ve své osmdesátileté historii.
Trpí finančními problémy, svévolí vlivných států i praktickou nefunkčností svého klíčového orgánu – Rady bezpečnosti. Tu dostalo do patové situace právo veta, které může uplatňovat pět jejích stálých členů (USA, Rusko, Velká Británie, Francie a Čína) a jež umožňuje zcela blokovat její rozhodnutí. V posledních letech ho k tomu využívá zvláště Rusko.
OSN v paralýze
Těžká zkouška důvěry
3 důvody současné krize:
Zablokovaná Rada bezpečnosti
Patová situace kvůli právu veta stálých členů (využívaného zejména Ruskem).
Svévole velmocí
Nejvlivnější státy opouštějí navyklá pravidla a tvoří nespolehlivá spojenectví.
Finanční problémy
Krize limitující reálný dosah organizace.
Autorita OSN coby společného hlasu všech zemí světa se tím ochromuje. Rezoluce Rady bezpečnosti jsou totiž na rozdíl od výnosů samotného Valného shromáždění právně závazné a mohou vést například k použití síly nebo uvalení sankcí.
To se v minulosti prokázalo třeba za korejské války, když Rada bezpečnosti doporučila členům OSN poskytnout Jižní Koreji vojenskou pomoc, a tím v podstatě zachránila její existenci. Nebo za války v Zálivu, kdy od ní Irák v roce 1990 dostal ultimátum ke stažení sil z Kuvajtu a autorizoval členské státy k operaci Pouštní bouře. Ta Kuvajt nakonec osvobodila.
V novější historii pak rezoluce Rady umožnila v roce 2011 vzdušnou vojenskou pomoc NATO libyjským povstalcům, což vedlo k pádu diktátora Muammara Kaddáfího.
Současná situace však kreslí otazník, jaký má existence Spojených národů bez této „superschopnosti“ nadále smysl. A počínání velmocí na aktuálním setkání tuto otázku dále prohlubuje.
Nastavit agendu
Úkol obnovit důvěru v OSN předložil na úvod rozpravy nynější předseda Valného shromáždění Khalilur Rahman. Adresoval jej skoro 130 prezidentům a premiérům, kteří se setkání osobně účastní, a desítkám ministrů zahraničí a dalších delegátů.
Na pořadu jednání jsou vedle válek a bezpečnostních rizik i další aktuální témata, jako globální změna klimatu a vzestup hladiny moří, připravenost na pandemie nebo rizika neregulovaného rozvoje umělé inteligence.
Na okraj Valného shromáždění pak probíhá přes 1 500 bilaterálních schůzek a dalších setkání.
Samotný zahajovací týden není platformou pro průlomová rozhodnutí. Stanoví však agendu pro další týdny i podněty pro světovou a národní politiku. Valné shromáždění je bude dál rozvíjet během podzimu, kdy se očekávají i předjednané rezoluce.
Trumpova „One-Man Show“
Diplomacie mimo hlavní sál
Ukrajina a sankce
Schůzka s V. Zelenským o energetickém příměří. Trump také pohrozil uvalením 100% cla na odběratele ruské ropy.
Dohoda o Grónsku
Podpis bezpečnostní dohody s Dánskem. Umožňuje USA provozovat v Grónsku základny, čímž končí debaty o odkupu ostrova.
Odblokování Hormuzu
Soukromé jednání s E. Macronem o svobodě plavby, kterou dříve v OSN zablokovalo ruské a čínské veto.
Státní návštěva Číny
Místo účasti na OSN pozval čínského prezidenta Si Ťin-pchinga přímo do Washingtonu.
Svět podle Trumpa
Mezi prvními řečníky vystoupil na hlavním pódiu americký prezident Donald Trump. Zopakoval výhrůžku zničením Íránu, který USA v rozporu s mezinárodním právem napadly letos v únoru. Také označil Mezinárodní trestní soud (ICC) za „darebáckou instituci“ – což znamená jeho další útok na mezinárodní orgány a jejich autoritu.
Pozornost přitáhla i jeho další gesta. Setkal se kupříkladu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, se kterým jednal o energetickém příměří s Ruskem.
Ruský prezident Vladimir Putin do New Yorku nepřijel, vyslal ministra zahraničí Sergeje Lavrova. S ním vedl jednání o možném energetickém příměří jeho americký protějšek Marco Rubio.
Trump také podepsal dohodu s dánskými a grónskými představiteli, která vymezuje americké bezpečnostní zájmy v Grónsku. Ta potvrzuje uspořádání z roku 1951 a umožňuje Američanům bez dalších územních nároků provozovat na ostrově vojenské základny.
Zablokovaný Hormuz
Dále Trump soukromě hovořil s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o odblokování lodní dopravy v Hormuzském průlivu. V reakci na americko-izraelskou invazi na své území ji prakticky zastavil Írán. Francie tvrdí, že společně s USA pracuje na návrhu rezoluce OSN o svobodě plavby.
Znovuotevření Hormuzu je také deklarovaným cílem končícího generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese. Minulý pokus v dubnu zarazilo veto Ruska a Číny.
Íránský prezident Masúd Pezeškján potvrdil ochotu k mírovým rozhovorům, Spojené státy ale označil za „teroristy“, proti kterým se Írán hodlá dál bránit. Američtí vyjednavači vedli s íránskou delegací několikahodinovou rozmluvu na okraj zasedání.
Z New Yorku se pak Donald Trump přesunul do Washingtonu, kde s okázalými poctami přivítal čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Ten se Valného shromáždění vůbec nezúčastnil a místo toho se vypravil přímo na oficiální státní návštěvu v Bílém domě.
Kdo zabránil genocidě
Složitým arabsko-izraelským vztahům se orgány OSN věnovaly během své existence vícekrát. Podkladem pro moderní snahy o jejich urovnání se stala rezoluce Rady bezpečnosti z roku 1967, která vedla k ukončení Šestidenní války a stažení izraelských vojsk z dobytých oblastí výměnou za uznání práva na existenci všech států v regionu. Princip „území za mír“ se později využíval i v pozdějších konfliktech. V jejich definitivní překonání ale nevyústil.
Aktuální dění v Gaze a na Západním břehu Jordánu se probíralo na dílčích schůzkách, především se však pozornost soustředila na čtvrteční vystoupení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.
Během jeho projevu, zaměřeného na bezpečnostní hrozbu Hamásu a Hizballáhu a obhajobu izraelského vojenského postupu, opustila část delegátů sál. Vyjádřili tak podporu Palestincům i protest proti Netanjahuově nacionalistické politice a vysokému počtu palestinských civilních obětí.
Prezident Palestinské autonomie Mahmúd Abbás v New Yorku není. USA mu totiž nevydaly vízum. Svůj projev tak přednesl prostřednictvím videokonference a soustředil se v něm na emotivní kritiku Izraele.
Stát Palestina uznává 160 členů OSN. Od listopadu 2012 má status nečlenského pozorovatelského státu a v květnu 2024 získal další výsady včetně předkládání návrhů, avšak bez hlasovacího práva. Plné členství vetovaly USA.
Rada bezpečnosti se o novou rezoluci ke Gaze pokoušela hned v říjnu 2023, po brutálním teroristickém útoku Hamásu na jih Izraele. Až po několikerém vetu se podařilo prosadit výzvy k humanitárním pauzám a osvobození izraelských rukojmí. V polovině roku 2024 vydala Rada požadavek příměří, které však obě strany nadále obcházejí.
Posílit roli Česka a Slovenska
Mezi přímými účastníky byli tento týden i zástupci Česka a Slovenska. Českou delegaci vedl prezident Petr Pavel, účastnil se i ministr zahraničí Petr Macinka. Prezident promluvil na hlavním pódiu 23. září. Vyzval některé mocnosti, jmenovitě Čínu a Rusko, aby svým vlivem přispěly k obnově míru a stability.
Rusko označil jako jednoznačného viníka války v Ukrajině a „obrovského utrpení“ zdejších obyvatel.
„Je nezbytné, aby Rusko stále více pociťovalo náklady své agrese. Zároveň musíme podporovat seriózní diplomatické úsilí. Diplomacie je nejdůležitější nikoli mezi přáteli, ale mezi protivníky,“ zdůraznil Pavel.
Připomněl také, že by Česko rádo zasedlo v Radě bezpečnosti coby nestálý (dočasně zvolený) člen v období 2032–2033. Naposledy jím bylo v letech 1994–1995.
Slovenský prezident Peter Pellegrini přednesl řeč, ve které zdůraznil potřebu OSN vylepšit, nikoli ji zavrhnout, a současné válečné konflikty vyřešit diplomatickou cestou.
Slovensko usiluje stát se nestálým členem Rady bezpečnosti už pro období 2028–2029. Zopakovalo by tak zkušenost z let 2006–2007.
Valné shromáždění přiznává všem členům stejnou váhu, což se zpravidla opisuje obratem „jeden stát = jeden hlas“. Malým státům, jako jsou i Česko a Slovensko, nicméně přední postavení ve strukturách OSN umožňuje vliv na globálním hřišti aspoň dočasně umocnit.
Boj o vliv v OSN
Ambice Česka a Slovenska
Česká republika
Prezident Petr Pavel vyzval Čínu a Rusko k obnově stability a označil Rusko za jednoznačného viníka války.
Slovenská republika
Prezident Peter Pellegrini zdůraznil potřebu OSN vylepšit (nikoli zavrhnout) a řešit konflikty diplomaticky.
Historicky první setkání: Státy V4 a Indie
Zástupci Česka, Slovenska, Polska a Maďarska debatovali na okraj UNGA81 s Indií o hospodářské a bezpečnostní spolupráci.Bez Egypta i Indie
Mezi padesátkou lídrů, kteří do New Yorku naopak nepřijeli, je kupříkladu jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa. Tomu v účasti zabránil zdravotní stav. Za JAR tak vystoupil ministr zahraničí Ronald Lamola, který vyslovil požadavek na stálé zastoupení některého afrického státu v Radě bezpečnosti, a tím i na výraznější podíl Afriky na globální správě.
Valné shromáždění OSN – jak Lamola připomněl – přijalo v roce 1962 rezoluci odsuzující apartheid. Ta byla prvním krokem, aby JAR během následujících desetiletí politiku rasové segregace a diskriminace opustila. Dalším důrazným nástrojem bylo zbrojní embargo, kterou na JAR Rada bezpečnosti uvalila v roce 1977. I v důsledku těchto zásahů se apartheidní režim na počátku 90. let zhroutil.
Z Afriky už poněkolikáté nedorazil, a to bez uvedení důvodu, ani prezident Egypta Abdal Fattáh as-Sísí. Egypt je přitom zúčastněným hráčem jednání o Gaze a členem Trumpovy Rady míru i jejího užšího výkonného výboru.
Důvod neúčasti nezveřejnil ani indický premiér Naréndra Módí. Účast přenechal ministru zahraničí Subrahmanyamu Jaishankarovi.Ten se mj. zapojil do historicky prvního setkání zemí Visegrádské čtyřky a Indie.
Chyběli i dva evropští lídři. Německý kancléř Friedrich Merz po trojích zemských volbách, kde jeho Křesťanští demokraté (CDU) utrpěli debakl, čelí doma silnému tlaku. Podle Deutsche Welle se obává puče, pokud by zemi nyní opustil.
Domácím záležitostem dala přednost také italská premiérka Giorgia Meloni.
Kdo letos také chybí na pódiu?
Absence klíčových globálních hráčů
Do New Yorku nepřijel, zastupuje ho ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Účast odřekl a zamířil přímo na státní návštěvu do Washingtonu.
Čelí domácímu tlaku po debaklu ve volbách. Zastupuje ho J. Wadephul.
Upřednostnila domácí záležitosti, zastupuje ji Antonio Tajani.
USA mu nevydaly vízum. Projev přednesl přes videokonferenci.
Ani tito lídři nedorazili, zastupují je delegace na úrovni ministrů.
Ze společného soukromé
Letošní Valné shromáždění se koná v závěru funkčního období 9. generálního tajemníka OSN, Portugalce Antónia Guterrese. 31. prosince mu vyprší druhý pětiletý mandát.
Ve funkci se střídají zástupci jednotlivých kontinentů. Proto noví kandidáti pocházejí z Latinské Ameriky. Převažují mezi nimi ženy, tajemnice by se do úřadu dostala vůbec poprvé. O favoritech, které v tajném hlasování vybere Rada bezpečnosti a potvrdí Valné shromáždění, se však zatím ani nespekuluje.
Snaha dát i takto větší prostor jiným zemím než těm z euroatlantického okruhu a jinému pohlaví než mužům však může nakonec vyznít do prázdna. Podobně zůstává otázkou, jaký reálný vliv zůstane organizaci, v jejímž čele nový představitel stane. Neúčast nejvlivnějších hráčů současné světové politiky na Valném shromáždění není dobrým signálem. Stejně tak to, že nejožehavější problémy a nejvyostřenější vztahy lídři rozebírají mimo toto fórum.
Z věcí veřejných, ke kterým jsou přizvány jako sobě rovné všechny členské státy OSN, tak vůdci jako Donald Trump, Vladimir Putin nebo Si Ťin-pching činí svůj soukromý byznys. A to i tam, kde jde o rozhodnutí dotýkající se celosvětové bezpečnosti a rozvoje.
Přesto má smysl OSN zachovat, či ještě lépe pracovat na její revitalizaci a návratu k někdejší autoritě. Důvod je prostý. Ve svém projevu jej vystihl slovenský prezident Peter Pellegrini: „Když umlkne diplomacie, prostor ovládne konfrontace.“
