Spojené státy jsou v západním světě v otázce trestu smrti výjimkou. Žádná jiná demokratická země v Evropě a Severní Americe ho dnes nepraktikuje. I v samotných USA jsou popravy na ústupu. V posledních dvou desetiletích hrdelní trest zakázalo 11 států. Celkem jich je už 23.
Nejvyšší počet poprav v jednom roce byl proveden v roce 1999, kdy bylo takto usmrceno 98 lidí. V minulém roce to byla necelá polovina, 47 lidí. I to ale představuje téměř dvojnásobek oproti roku 2024.
Nárůst má na svědomí konec federálního moratoria na vykonávání poprav vyhlášeného v roce 2021. V únoru 2025 jej na základě exekutivního nařízení prezidenta Trumpa ukončila tehdejší ministryně spravedlnosti Pam Bondiová.
Komplikovaná historie
Debaty o samotném trestu i způsobu vykonávání poprav nejsou v USA vůbec nové. Nejvyšší soud Spojených států v roce 1972 rozhodl, že aplikace tohoto trestu na základě tehdejších zákonů v jednotlivých státech odporuje americké ústavě.
Počet poprav dramaticky klesnul. V letech 76 až 82 jich bylo provedeno jen šest a ve třech z těchto sedmi let dokonce nedošlo ani k jediné popravě.
Státy musely splnit vyšší nároky požadované soudem. Ten seznal, že kvůli absenci jasných pravidel je trest aplikován nerovnoměrně, což způsobuje rasovou a geografickou diskriminaci.
Ani nová pravidla ovšem neodstranila možnost soudních omylů a také nevyřešila debatu ohledně humánních prostředků exekucí. Podařilo se ale navrátit důvěru Američanů v soudní systém.
Zatímco v roce 1967 podle průzkumu společnosti Gallup 47 % dotazovaných považovalo trest smrti za morálně nepřijatelný a jen 42 % s ním souhlasilo, v 80. a 90. letech se podíl jeho zastánců stabilně držel nad 70 procenty. V říjnu loňského roku už to bylo ale jen 52 %.
Justiční omyly
Pozornost vzbudil v září tohoto roku případ Douglase Stewarta Cartera. Ten byl v roce 1985 odsouzen k smrti za vraždu Evy Olesenové a 41 let strávil v cele smrti. V loňském roce ale nejvyšší soud státu Utah nařídil znovuotevření případu kvůli chybnému postupu vyšetřovatelů. Nově provedené důkazy na základě DNA z místa činu pak vedly ke Carterově propuštění.
Nejde o tak výjimečnou událost, jak by se mohlo na první pohled zdát. Od roku 1977 došlo v celých Spojených státech k 1 685 popravám. Ve stejném období bylo kvůli novým důkazům či chybám v původním procesu osvobozeno celých 203 osob, tedy jeden na každých osm popravených.
Nejhorší poměr v tomto ohledu má stát Illinois, kde bylo popraveno 12 lidí a osvobozeno 23. V roce 2011 byl trest smrti v tomto státě zrušen. Nicméně třeba na Floridě s poměrem 142 popravených a 30 osvobozených se popravuje dál.
Na smrt momentálně v amerických věznicích čeká zhruba 1 977 lidí.
Poprava jako forma mučení
Ke kontroverzím přispívá i zvyšující se počet nevydařených poprav, při kterých odsouzený před smrtí neúměrně trpí, nebo popravu přežije.
Velký zájem vzbudil v říjnu tohoto roku pokus o vykonání rozsudku v případě Christine Pikeové. Ta přežila smrtící injekci pentobarbitalu a v kritickém stavu byla převezena do nemocnice.
Shánění koktejlu smrtících látek je pro státy vykonávající popravy obtížné. V roce 2016 se totiž farmaceutická firma Pfizer připojila k mnoha ostatním a zakázala prodej léků za účelem poprav.
Problémům v tomto ohledu čelí i oblasti, kde se k usmrcení odsouzených používá plyn. Tři největší výrobci dusíku se dohodli na zákazu prodeje svých produktů za tímto účelem v roce 2024.
I proto se některé státy vracejí ke starším metodám, jako je smrt zastřelením. V Jižní Karolíně takto popravili jen v roce 2025 tři odsouzené. Ani taková forma ale není vždy rychlá. V případě Mikala Mahdiho popravčí minuli terč označující jeho srdce a on ještě skoro minutu a půl po zásahu lapal po dechu.
Za trýznivý způsob se dá označit i smrt elektrickým proudem, kterou Jižní Karolína umožňuje od roku 2019. Americká ústava přitom kruté a neobvyklé tresty zapovídá. K rostoucímu odporu vůči trestu smrti tak přispívá i fakt, že státy nedokáží zajistit jeho humánní provedení.
Konec trestu smrti nečekejme
Přes všechny problémy ale nelze spoléhat na to, že by popravy v USA v dohledné době ustaly. Trest smrti obhajují organizace zastupující pozůstalé po obětech, které mají velkou váhu. Právě rodiny často nejsou ochotné přijmout ani fakt, že člověk odsouzený za vraždu jejich blízkého je později osvobozen díky novým důkazům. Příbuzní Evy Olesenové tak třeba protestovali proti propuštění Douglase Cartera.
Jakkoliv se nám to může zdát morálně pochybné, Američané stále většinově vnímají smrt jako odpovídající trest za vraždu. Pokud se podaří obnovit důvěru, že ho státy zvládnou provést humánně, počet jejich zastánců může opět vzrůst.
