„Tohle jsou všechno lži, všichni jste lháři!“ křičel generálplukovník Ratko Mladić v soudní síni, když mu tříčlenný senát v listopadu 2017 přednesl desetibodový rozsudek.
Uznal jej vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které souvisely především s terorem vůči civilistům během takřka čtyřletého obléhání Sarajeva v letech 1992–1996, etnickými čistkami a s masakrem bosenských Muslimů ve Srebrenici.
A někdejšího velitele bosenskosrbské armády poslal na doživotí za mříže.
Počet mužů a chlapců zavražděných v červenci 1995 ve Srebrenici se odhaduje na více než 8 000. Celkově se generálu Mladićovi přičítá odpovědnost až za 100 tisíc lidských životů.
Mladić byl zatčen až šestnáct let poté, co jeho armáda utrpěla porážku a válku o Bosnu a Hercegovinu ukončily Daytonské dohody. Ty také zemi rozdělily na dvě autonomní části, Republiku srbskou (odlišným samostatným státem je potom sousední Srbská republika, krátce Srbsko – pozn. red.) a Federaci Bosny a Hercegoviny. Geografické rozdělení většinově odpovídá dělení etnickému.
Rozsudek doživotního vězení pak potvrdil i odvolací tribunál v roce 2021 a na svobodu se „bosenský řezník“, jak se Mladičovi přezdívalo, nedostal ani v posledních měsících života, kdy jeho rodina žádala o propuštění z humanitárních důvodů.
Zemřel na nemocničním oddělení vazební věznice OSN na předměstí Haagu.
Zadostiučinění pro oběti…
Jeho smrt uzavírá jednu z nejvýraznějších kapitol jugoslávských válek, avšak nacionalistická ideologie, která vedla Mladičovy jednotky v Bosně a Hercegovině ke spáchání nejhorších zločinů od druhé světové války, je stále živá. Jejím cílem bylo vyhnat z nárokovaného území bosenské Muslimy, Chorvaty a další nesrbské obyvatele a vytvořit Velké Srbsko.
„My oběti jsme spokojené, když víme, že byl odsouzen k doživotnímu vězení. Je pro nás důležité, že byl odsouzen a že si trest odpykal až do své smrti,“ řekla americké ABC News Fazila Efendić, předsedkyně spolku Srebreničke majke (Srebrenické matky). Mladičovi vojáci zavraždili jejího manžela a syna i dvaadvacet dalších členů její rodiny.
Paní Efendić se stala jednou z nejvýraznějších tváří úsilí dohledat a identifikovat oběti masakru, důstojně je pochovat a udržovat jejich památku. Podílí se na provozu hřbitova a památníku genocidy ve Srebrenici-Potočarech.
…a sláva pachateli
Přesně obráceně to vidí bosenští Srbové. Hned ve čtvrtek večer v reakci na Mladičovu smrt pořádali pietní shromáždění a modlitby a rozsvěceli svíčky.
V Banja Luce, administrativním centru autonomní Republiky srbské, se konala pravoslavná vzpomínková bohoslužba, které se spolu s veřejností či válečnými veterány účastnili i prezident srbské autonomie Milorad Dodik a její premiér Savo Minić.
Podle prezidenta Dodika Mladić „v nestabilním a obtížném období“ ukázal, „jak bránit svůj lid“. Nechal se také slyšet, že jeho smrt v haagské vazební jednotce nebyla přirozená, ale šlo o „vraždu“.
Marinko Božović, starosta srbské obce Istočna Ilidža, zase napsal na sociální sítě: „Na věčnou památku, generále, a ať vejdete do nebeského království!“ A jedna z obyvatelek Mladičova rodného Kalinoviku pak řekla reportérům z ABC News: „Lepším člověkem ani nemohl být. Všechno ostatní jsou jen hromady lží.“
Pohřeb s poctami?
Pozornost domácí i mezinárodní veřejnosti vyvolala zmínka srbského ministra spravedlnosti Nenada Vujiče, kterou pronesl během návštěvy Republiky srbské, že bude Ratko Mladić pochován s nejvyššími vojenskými a státními poctami. Srbský prezident Aleksandar Vučić poté nicméně informaci nepotvrdil a vyslovil se zdrženlivěji, že „vyjádří-li rodina přání, aby byl (Mladić) pohřben na území Srbska, pomůžeme, aby se tak stalo důstojným způsobem“.
Podle něj zatím ani nemá Srbsko zprávu, kdy věznice vydá Mladičovy ostatky. Úřady OSN nyní upřesňují okolnosti Mladičovy smrti a před koncem tohoto šetření nebudou poskytovat žádné informace.
Možnost státního pohřbu zvedla v Bosně a Hercegovině vlnu pobouření. Viceprezident Republiky srbské Ćamil Duraković se proti Mladičově glorifikaci ostře ohradil s tím, že podobná gesta chápe jako „poslední fázi genocidy“. Od roku 2021 platí v Bosně a Hercegovině zákon, který oslavování odsouzených válečných zločinců penalizuje.
Proti případnému pohřbu s poctami se staví i část politické scény v Srbsku. Podle poslance Srđana Milivojeviče, předsedy Demokratické strany, by státní pohřeb byl pro Bosňáky „ošklivým vzkazem“.
„Oběti jeho zločinů neměly možnost být pohřbeny, ale byly vhozeny do masových hrobů. To oni si zaslouží být připomínáni,“ řekl Milivojević listu Vreme.
Co nezapomenout
„Němci měli Hitlera, Srbové Mladiče,“ shrnula pro Reuters Munira Subašić, další ze Srebrenických matek. „Není mezi nimi žádný rozdíl.“ A ředitel památníku genocidy ve Srebrenici Emir Suljagić doplnil: „Nyní zbývá ta těžší část úkolu: nenechat pravdu, odpovědnost a paměť zemřít s ním. Musíme se rozhodnout, co si budeme pamatovat – a co je důležitější, co si nedovolíme zapomenout.“
Nejde totiž jen o památku obětí největšího selhání mezinárodních sil a nejkrutějšího vraždění v Evropě po roce 1945. Ale také o tvář Srbska do časů, které nyní budou následovat.
