Foto: Nový rumunský prezident Nicușor Dan.
„Možná jsme prohráli bitvu, ale rozhodně neprohrajeme válku,“ vzkázal v postu na síti X svým podporovatelům neúspěšný rumunský prezidentský kandidát George Simion. Politik, kterého třeba server Politico označuje za „krajně pravicového populistu“, měl přitom k vítězství silně nakročeno a v jednu chvíli během sčítání se dokonce prohlásil za nově zvoleného prezidenta, přestože tomu výsledky neodpovídaly. Později své vyjádření smazal a pogratuloval zvolenému prezidentovi Nicușoru Danovi.
A zdá se, že výrazy jako bitva nebo válka jsou v rozbouřeném Rumunsku na místě. Jeho severním sousedem je totiž Ukrajina, které právě neúspěšný kandidát Simion plánoval zastavit vojenskou pomoc.
Nicușor Dan, zvolený prezident, kandidoval jako nezávislý. Vystudovaný matematik s doktorátem z Francie a pozdější rumunský aktivista se v roce 2011 poprvé rozhodl kandidovat na starostu Bukurešti, o devět let později potom vedení města skutečně převzal. To už byl ale také čtyři roky poslancem dolní komory rumunského parlamentu a zastupitelem Bukurešti, vedl také vlastní politickou stranu USR, mezi lety 2016 a 2020 třetí nejsilnější v Rumunsku.
Dan je někdy označován za liberálního kandidáta, přesnější je ale říct, že je spíš jasně pro evropským kandidátem (Rumunsko je členem EU od roku 2007) a podporovatelem Ukrajiny. K pochopení jeho politiky připomeňme situaci z roku 2017, kdy odmítl, aby se jeho strana jasně vymezila proti návrhu zavést do ústavy definici manželství jako svazku mezi mužem a ženou. Poté, co ve straně převládl jiný názor, rezignoval a stranu opustil. Ve svých veřejných prohlášeních tehdy řekl, že stranu USR zakládal s vizí, že se v ní spolu domluví konzervativci i progresivisté a že bude bojovat proti korupci.
Mluvit proto nyní o Danovi jako liberálním politikovi je zavádějící, i z jeho aktuálních prohlášení po skončení voleb se zdá, že chce být především prezidentem sjednotitelem. Zda se to podaří, ukáží teprve příští měsíce.
Jak upozorňuje například německý Die Welt, Dan kandidoval jako odpůrce současného politického systému a bojovník proti korupci. Bude tedy nyní muset jmenováním nového premiéra a vlády (a především konkrétními změnami s dopady do životů běžných lidí) dokázat, že změnu jen nesliboval, ale opravdu ji přináší. V opačném případě zřejmě dojde na slova jeho oponenta a Dan si sice připíše vítězství jedné bitvy, válku ale prohraje.
Polský souboj
To Polsko zatím na svého nového prezidenta čeká. Andrzeje Dudu (Právo a spravedlnost) vystřídá buď primátor Varšavy Rafał Trzaskowski (první kolo vyhrál se ziskem 31,36 %) nebo historik Karol Nawrocki (skončil druhý s výsledkem 29,54 %).
Druhé kolo se chystá za dva týdny a půjde o v Polsku již tradiční střet dvou velkých stran s odlišným směřováním. Trzakowski je členem vládní Občanské platformy, kterou vede premiér Donald Tusk. Nawrocki sice kandiduje jako nestraník, má ale podporu nyní opozičního hnutí Právo a spravedlnost.
Obě strany mezi sebou svádí dlouhodobý politický zápas, což se silně projevuje v nesouladu mezi vládou Donalda Tuska a prezidentem Andrzejem Dudou. Ten využívá své pravomoci a vetuje řadu zákonů připravených Tuskovou administrativou. Premiér zároveň v parlamentu nemá dostatečný mandát k přehlasování Dudových vet, a tak se Polsko ocitá v mnoha otázkách v patové situaci.
„Dva příští týdny rozhodnou o budoucnosti Polska,“ prohlásil po víkendových volbách premiér Tusk a má zřejmě pravdu, přestože běžně by prezident nebyl vnímán jako tak zásadní postava. V aktuálním rozložení sil ale buď uspěje Trzakowski a odšpuntuje uzávěru postavenou Andrzejem Dudou, nebo Nawrocki na dosavadní praxi naváže, tím uspokojí voliče opozice a získá jim čas do příštích parlamentních voleb.










